ECLI:CZ:US:2009:4.US.2230.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2230/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové,soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatelky Z. J., zastoupené JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem Dvořákova 5, Jihlava, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, č. j. 54 Co 44/2009-193 ze dne 20. 5. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 21. 8. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavnístížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě (dále jen "krajský soud"), č. j. 54 Co 44/2009-193 ze dne 20. 5. 2009.
Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Jihlavě (dále jen "okresní soud") rozsudkem č. j. 6 P 23/2003-120 ze dne 22. 10. 2008 změnil svůj rozsudek č. j. 6 Nc 754/2001-44 ze dne 18. 12. 2002, jímž byla schválena dohoda rodičů o úpravě poměrů k nezletilému Š. J. pro dobu do rozvodu a po rozvodu manželství tak, že s účinností od 1. 1. 2006 do 31. 8. 2007 (zjevně míněno do 31. 8. 2008) navýšil původně dohodnuté výživné ve výši 9.456,-Kč na 19.456,-Kč měsíčně, od 1. 9. 2008 do budoucna pak na 23.456,-Kč měsíčně s tím, že částku 1.456,-Kč bude otec nezletilého, Ing. P. J. (dále jen "vedlejší účastník"), ukládat na stipendijní pojištění u Nationale Nederlanden a zbylou část výživného bude platit k rukám stěžovatelky. Okresní soud dále zavázal vedlejšího účastníka k uhrazení nedoplatku na výživném za období od 1. 1. 2006 do 31. 10. 2008 ve výši 348 000,- Kč a uložil mu povinnost předkládat vždy k 31. 12. každého roku výpis z účtu u Nationale Nederlanden. Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 54 Co 44/2009-193 ze dne 20. 5. 2009 změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že výživné stanovil od 16. 6. 2005 do 31. 8. 2008 částkou 14.456,-Kč měsíčně, od 1. 9. 2008 do 31. 3. 2009 částkou 20.456,-Kč měsíčně a od 1. 4. 2009 do budoucna částkou 16.456,-Kč měsíčně. Krajský soud dále upravil způsob placení výživného tak, že od 1. 6. 2009 bude vedlejší účastník hradit 12.000,-Kč k rukám stěžovatelky, 3.000,Kč na účet stavebního spoření vedený Českomoravskou stavební spořitelnou, a. s., a 1.456,-Kč na stipendijní pojištění u ING Životní pojišťovny N. V. Nedoplatek výživného za období od 16. 6. 2005 do 31. 5. 2009 ve výši 199.500,-Kč měl vedlejší účastník uhradit v částce 49.500,-Kč k rukám matky a v částce 150.000,- Kč na účet či vkladní knížku, k jejímuž založení ve prospěch nezletilého krajský soud stěžovatelku zavázal. Obdobně jako v rozsudku okresního soudu byla vedlejšímu účastníku uložena povinnost předkládat jednou ročně výpis z účtu u ING Životní pojišťovny N. V.
Posledně uvedené rozhodnutí napadla stěžovatelka svou ústavní stížností, v níž namítala, že krajský soud porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka krajskému soudu vytýkala, že nezjistil dostatečně úplně majetkové poměry vedlejšího účastníka, neboť neprovedl dokazování k některým významným skutečnostem, na něž v řízení poukazovala. Krajský soud se měl dle stěžovatelky blíže zabývat zejména působením vedlejšího účastníka ve společnosti GALVANIKA Šternberk, s. r. o., a jeho účastí na společnosti TKZ Polná, s. r. o., jakož i finančními prostředky, které vedlejší účastník vynakládá na majetek ve vlastnictví jeho družky. Dle přesvědčení stěžovatelky nemohlo rozhodnutí krajského soudu obstát již z toho důvodu, že jeho odůvodnění nesplňovalo požadavky §157 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud v odůvodnění rozsudku neuvedl, k jakým skutkovým zjištěním stran čistého měsíčního příjmu vedlejšího účastníka dospěl a jak celkově hodnotil jeho schopnosti, možnosti a majetkové poměry, a rovněž nikterak nezdůvodnil, proč výživné ve srovnání s rozsudkem okresního soudu č. j. 6 P 23/2003120 ze dne 22. 10. 2008 podstatným způsobem snížil, když sám konstatoval, že zjistil další vysoké příjmy otce, s nimiž ani okresní soud neuvažoval. Dle §85 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině"), má nezletilý právo podílet se na skutečně dosahované životní úrovni obou rodičů a je povinností soudu zjistit v tomto ohledu veškeré rozhodné skutečnosti, a to i bez návrhu stran. Přestože může soud výši výživného určit volnou úvahou, nezbavuje jej tato skutečnost povinnosti rozhodnutí řádně odůvodnit. Nadto byly dle názoru stěžovatelky závěry krajského soudu v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. Ze všech těchtodůvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozsudek krajského soudu č. j. 54 Co 44/2009-193 ze dne 20. 5. 2009 svým nálezem zrušil.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k ústavněprávnímu přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co se Ústavní soud s obsahem napadeného rozhodnutí seznámil, shledal, že námitky stěžovatelky nebyly důvodné.
Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze tehdy, jestliže by takovým rozhodnutím bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout a napadené rozhodnutí zrušit. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.
Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí logicky a srozumitelně vyložil, z jakých skutkových zjištění vycházel a v jakém ohledu se odchýlil od skutkových zjištění, na nichž bylo založeno rozhodnutí okresního soudu, a rovněž podrobně objasnil, proč nepovažoval za relevantní, resp. neprováděl další dokazování ve vztahu k působení vedlejšího účastníka ve společnosti GALVANIKA Šternberk, s. r. o., a majetkovým poměrům TKZ Polná, s. r. o., jejímž byl vedlejší účastník společníkem (str. 4 rozsudku krajského soudu), jakož i investicím vedlejšího účastníka do majetku jeho současné partnerky (str. 4 a 5 rozsudku krajského soudu).
Ústavní soud tedy žádné vady, spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí či v opomenutí některých důkazních návrhů nezjistil. Důvodem pro podání ústavní stížnosti tak zřejmě byl, spíše než nedostatky v odůvodnění rozsudku, nesouhlas stěžovatelky s výší výživného, jak ji svou úvahou dle kritérií §96 odst. 1 zákona o rodině stanovil krajský soud. Určení výše výživného ovšem náleží do výlučnékompetence obecných soudů, do níž Ústavní soud, za předpokladu, že obecné soudy myšlenkový postup, který je ke stanovení příslušné výše výživného vedl, objasní v odůvodnění svých rozhodnutí, není oprávněn ingerovat. Ústavní soud by mohl zasáhnout pouze tehdy, byla-li by úvaha obecného soudu zcela zjevně nepřiměřená či byla-li by v extrémním rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními. Dle přesvědčení Ústavního soudu však zjištěný skutkový stav poskytoval krajskému soudu pro jeho závěry dostatečnou oporu. Z hlediska ústavněprávního tedy nebylo možno krajskému soudu nic vytknout, a Ústavnímu soudu proto nepříslušelo jeho rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat. Ústavně zaručené právo na spravedlivý proces garantuje stěžovateli, že bude rozhodováno v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, nikoliv již však, že takové rozhodnutí bude v souladu s jeho právním názorem.
Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, nezbylo mu než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 2 písm. a)zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu