ECLI:CZ:US:2009:4.US.2255.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2255/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické ve věci stěžovatele Ing. M. K., právně zastoupeného JUDr. Vlastou Bártovou, Smetanovo nám. 3290, Havlíčkův Brod, proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2006 č. j. 10 C 100/2006-128 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2007 č. j. 25 Co 96/2007-181, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 29. 8. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Napadeným rozsudkem okresního soudu byl zamítnut návrh stěžovatele, aby výše stanoveného výživného na syna A. K. byla od 1. 4. 2006 snížena z 5.000,- Kč měsíčně na 1.000,- Kč měsíčně. Zamítavý rozsudek okresního soudu byl následně potvrzen též napadeným rozsudkem krajského soudu.
Stěžovatel svoji ústavní stížnost odůvodňuje tak, že není v jeho možnostech platit ze svého starobního důchodu 10.882,- Kč měsíčně výživné na své děti ve výši 5.800,- Kč. Musí navíc platit léky, a to ve výši 1.500,- Kč a nájem ve výši 1.000,- Kč. Ze zbývající částky 2.582,- Kč měsíčně tak není schopen zabezpečit své odůvodněné potřeby. Stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů, dle nichž nedošlo od posledního soudního rozhodování o výživném k takové změně poměrů, která by snížení výživného odůvodňovala. Stěžovatel dále poukazuje na skutečnost, že nevlastní žádné nemovité věci a ani věci movité, které by dosahovaly vyšší hodnoty. Nemovitost, kterou stěžovatel vlastnil, daroval své současné manželce, neboť ta se výraznou měrou podílela na financování její rekonstrukce. Od října 1998 má stěžovatel a jeho manželka zúžené společné jmění manželů, a to z důvodu jejich podnikání. Žádného majetkového prospěchu se stěžovatel úmyslně nevzdal. Dále stěžovatel srovnává ve svém návrhu výdělečné možnosti své, coby starobního důchodce a svého syna, coby studenta vysoké školy. Dle jeho mínění má syn vyšší životní úroveň než on.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Ústavní soud opakovaně poukazuje na svoji konstantní judikaturu, podle které není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
V projednávaném případě jde především o zhodnocení majetkových poměrů stěžovatele, a to s přihlédnutím ke změnám, které u něj nastaly poté, co se stal poživatelem starobního důchodu. Z hlediska základních práv stěžovatele a zejména pak spravedlivého procesu, jenž je mu garantován čl. 36 Listiny, je podstatná ta skutečnost, jak se obecné soudy s argumentací stěžovatele vypořádaly, resp. zda svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Obecné soudy dospěly v napadených rozhodnutích k závěru, že od posledního stanovení vyživovací povinnosti do podání nového návrhu nenastaly takové změny poměrů, které by odůvodňovaly určení vyživovací povinnosti v nové výši. Majetkovými poměry stěžovatele se zabýval především nalézací soud, který se zaměřil na celkovou životní úroveň stěžovatele, tj. nebral v potaz jen současný finanční příjem, ale ve svém rozhodování zohlednil jeho celkovou životní úroveň a bezúplatné převedení nemovitosti na manželku.
Obecné soudy se zabývaly i námitkami stěžovatele, dle nichž již ukončil pracovní poměr u společnosti OROYA SYSTEMS, Göplast, spol. s r. o., čímž se mu snížil jeho celkový měsíční příjem o 6.467,-Kč, který však byl, jak vyzvednul odvolací soud, nahrazen starobním důchodem ve výši 10.513,- Kč. Namítá-li stěžovatel v řízení před Ústavním soudem, že jeho náklady na bydlení se měsíčně zvýšily v důsledku opuštění společné domácnosti se svojí manželkou D. K. o 1.000,- Kč, které musí platit za nájem, nutno konstatovat, že Ústavní soud není obecným soudem a není ani další odvolací instancí. Pokud je stěžovatel toho názoru, že v důsledku uzavření nájemní smlouvy došlo k zásadní změně jeho majetkových poměrů, může se obrátit na obecný soud, který posoudí faktickou změnu životní úrovně stěžovatele ve vztahu ke stanoveným vyživovacím povinnostem. Z vyžádaného soudního spisu je zřejmé, že právní zástupkyně stěžovatele sice v odvolacím řízení poukázala na skutečnost, že se stěžovatel odstěhoval ze společné domácnosti se svojí manželkou, nicméně v souvislosti s uvedeným nebyly uplatněny žádné další výdaje, které by měl obecný soud zohlednit. Ústavní soud přitom vychází mimo jiné z principu minimalizace zásahu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, neboť ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím teprve tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo, než ústavní stížnost v této části odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu