ECLI:CZ:US:2009:4.US.2347.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2347/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. října 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti M. R., zastoupeného Mgr. Lubošem Klimentem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 23. 6. 2009 sp. zn. 54 Co 371/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), v záhlaví označený rozsudek krajského soudu.
Napadené rozhodnutí, jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 5 C 329/2007, bylo vydáno v řízení zahájeném k žalobě stěžovatele, směřující proti žalovanému Zemědělskému družstvu Velký Beranov pro zaplacení částky 50.000,- Kč, představující podle stěžovatele - osoby oprávněné podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vtahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech - doplatek jeho majetkového podílu u žalovaného, o který, jak tvrdí, byl stěžovatel zkrácen v důsledku nesprávně provedeného ocenění majetku družstva při jeho transformaci, kdy část majetku družstva byla oceněna nulovou zůstatkovou cenou. Soud I. stupně po provedení řady listinných důkazů, včetně obsahu schváleného transformačního projektu, jehož součástí byla mimo jiné účetní uzávěrka zpracovaná ke dni 30. 6. 1992, jež byla bez výhrad ověřena auditorem Ing. O. H., jeho příloh a odborného vyjádření auditora Ing. B. H., návrh stěžovatele zamítl, když dospěl k závěru, že při oceňování majetku družstva bylo postupováno v souladu s opatřením FMF č. 35/1992, upravujícím postup v účetnictví a při inventarizaci hospodářských prostředků podle zákona o transformaci družstev, ocenění části majetku žalovaného nulovými zůstatkovými cenami, resp. ocenění majetku dle zákona o účetnictví nelze pokládat za ocenění provedené v rozporu se zákonem a majetkový podíl stěžovatele vypočtený z takto určeného čistého jmění družstva byl tak vypočten správně. Za této situace nepovažoval soud za potřebné provádět důkaz znalcem, který by přezkoumal správnost ocenění majetku žalovaného, jak navrhoval stěžovatel. Odvolací soud následně rozsudek soudu I. stupně napadeným rozhodnutím jako věcně správný potvrdil.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel, obdobně jako v odvolání, poukazuje na to, že s věcmi, které byly v projektu oceněny nulovou hodnotou, žalovaný dále nakládal, dokonce s nimi vypořádával nároky z titulu majetkových podílů oprávněných osob, přitom z předložených dokladů vyplývá, že předmětné věci sice měly účetní hodnotu nulovou, avšak každá věc sama o sobě měla tržní hodnotu v řádech desetitisíců až stovek tisíců. Poukazuje také na výpověď Ing. H., z níž vyplynulo, že operace s věcmi nulové hodnoty se v účetnictví projevily snížením pasiv žalovaného, což ve svém důsledku znamenalo zvýšení jeho kapitálu (i když tento připustil hypotetickou možnost, že zvoleným způsobem ocenění mohl být u určitých věcí žalovaný i znevýhodněn). Na tento stav reagoval stěžovatel návrhem na provedení důkazu znalcem, který by určil hodnotu věcí s nulovou účetní hodnotou, případně provedl přecenění všech věcí obsažených v transformačním projektu a následně vypočetl majetkový podíl stěžovatele, tyto důkazy však byly obecnými soudy zamítnuty. V návaznosti na uvedené pak dovozuje porušení svých ústavně zaručených práv. Má za to že názory obecných soudů odporují judikatuře Ústavního soudu o soudcovském vyplňování mezer v právu, vydanými rozhodnutími byla podle něj také porušena rovnost v právech, když ve výsledku došlo k obohacení členů družstva vůči nečlenům a postupem soudů spočívajícím v zamítnutí důkazních návrhů došlo k odepření spravedlnosti. Z těchto v ústavní stížnosti blíže rozvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, v posuzované věci zjištěn nebyl. Krajský soud před vydáním napadeného rozhodnutí řádně přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i jemu předcházející řízení a s námitkami stěžovatele, v podstatě opakovanými jím nyní i v ústavní stížnosti, se vypořádal. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu I. stupně, které Ústavní soud považuje za ústavně konformní, lze odkázat, a to včetně logického zdůvodnění nevyhovění návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem. Za stavu, kdy při určení čistého jmění družstva nebyl zjištěn rozpor se zákonem, nebyl důvod znalecký posudek nařizovat, a tudíž neprovedení tohoto důkazu nemá povahu "důkazu opomenutého" ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Jakkoli pak možno chápat nespokojenost stěžovatele a jeho ex post vznášené výhrady k transformačnímu projektu, vycházející ze srovnání v něm použitého ocenění některých věcí a ocenění věcí později v družstvem i se stěžovatelem uzavřených dohodách o vypořádání majetkových podílů, nelze na druhé straně pomíjet fakt, že s transformačním projektem měl stěžovatel ještě před jeho schválením valnou hromadou možnost se seznámit, jakož i to, že pozdější ocenění věcí jejich tržní hodnotou při započítání na majetkový podíl stěžovatele bylo věcí dohody uzavírané s družstvem, a tedy výsledkem svobodné vůle obou jejich stran.
Ústavní soud z uvedených důvodů porušení ústavně zaručených práv stěžovatele v tomto řízení nezjistil, a proto byla jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu