infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.11.2009, sp. zn. IV. ÚS 2415/09 [ usnesení / FORMÁNKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2009:4.US.2415.09.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2009:4.US.2415.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2415/09 Usnesení Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu D. T., právně zastoupeného Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 5, Vrázova 7, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. března 2009, sp. zn. 9 T 2/2005, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2009, sp. zn. 9 To 187/2009, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil se svým podáním, jímž se domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byl zkrácen ve svém právu na spravedlivý proces, zaručeným v čl. 37, 38 a 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jenListina“), ve spojení s právy zaručenými v čl. 8 odst. 2 Listiny, jakož i zaručených v čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a v čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Ústavní soud se při shromaždování podkladů obrátil na nalézací soud se žádostí o zapůjčení spisu sp. zn. 9 T 2/2005. Dle sdělení Obvodního soudu pro Prahu 1 však spis byl postoupen společně s dovoláním navrhovatele Nejvyššímu soudu, když dovolání navrhovatel soudu prvého stupně doručil dne 19. října 2009. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jenzákon o Ústavním soudu“) představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Jak výše uvedeno, navrhovatel podal dovolání tedy mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Jestliže pak podal souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem i ústavní stížnost, konstatuje Ústavní soud, že před obecnými soudy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod. Proto není důvodu, aby Ústavní soud – v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i minimalizací zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (obecných soudů) – do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není však ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť navrhovatel nebyl nucen podávat ústavní stížnost, když tak může učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku. Ústavní soud tak činí právě i s ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud ČR o dovolání doposud nerozhodl. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. listopadu 2009 Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2009:4.US.2415.09.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2415/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 2. 11. 2009
Datum vyhlášení  
Datum podání 11. 9. 2009
Datum zpřístupnění 11. 11. 2009
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 1
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Formánková Vlasta
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §265a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
Věcný rejstřík dovolání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2415-09_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 63969
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-03