infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 07.12.2009, sp. zn. IV. ÚS 2634/09 [ usnesení / VÝBORNÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2009:4.US.2634.09.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2009:4.US.2634.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2634/09 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti obchodní společnosti EGERMANN, s. r. o., se sídlem Maiselova 38/15, 110 01 Praha 1, zastoupené JUDr. Ivanou Psůtkovou, advokátkou, AK se sídlem Slavíkova 19, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2009 č. j. 40 K 248/96-1687 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2009 č. j. 1 Ko 114/2009-1722 takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, jež jsou zakotvena v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v ustanoveních čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatelka v tom, že byl zamítnut její návrh na zastavení konkursního řízení ve věci úpadce EGERMANN EXBOR - NOVOBOR, spol. s r. o. Její právo na spravedlivý proces a účinný prostředek nápravy mělo být porušeno zejména v důsledku názoru odvolacího soudu, že v dané fázi konkursního řízení (více než deset let po právní moci usnesení o prohlášení konkursu) již nelze posuzovat, zda mělo být řízení o prohlášení konkursu zastaveno. Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud proto posoudil, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly právní normy bez rozumného odůvodnění či zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními. Tyto skutečnosti odůvodňující zásah Ústavního soudu však ve věci splněny nebyly. V projednávané věci brojí stěžovatelka proti názoru Vrchního soudu v Praze, že se konkursní řízení skládá z několika relativně samostatných fází a že poté, co usnesení o prohlášení konkursu na majetek úpadce nabylo právní moci, nelze v navazujících fázích rozhodovat o tom, zda má být řízení o prohlášení konkursu zastaveno. Takovouto interpretaci - byť ústící v zamítnutí stěžovatelčina návrhu na zastavení řízení - Ústavní soud považuje za přesvědčivou a nemá proti ní žádných ústavněprávních výhrad; uvedené pojetí konkursního řízení jeho účastníkům nikterak nebrání, aby své námitky proti postupu soudu uplatnili. Skutečnost, že tak musejí učinit pouze do určité doby (resp. v určité fázi), je projevem zájmu na právní jistotě, rychlosti a efektivitě řízení a nelze ji považovat za protiústavní zásah do práva na spravedlivý proces. Jak v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí i Vrchní soud v Praze, účastníkům řízení se otevírala - samozřejmě v příslušných lhůtách - možnost napadat opravnými prostředky samotné usnesení o prohlášení konkursu ze dne 28. 4. 1997. Na okraj lze podotknout, že názor o členění konkursního řízení na relativně samostatné fáze je v souladu s ustálenou judikaturou obecných soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006 sp. zn. 29 Odo 208/2003, www.nsoud.cz). Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. prosince 2009 Vlasta Formánková předsedkyně senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2009:4.US.2634.09.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2634/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 7. 12. 2009
Datum vyhlášení  
Datum podání 12. 10. 2009
Datum zpřístupnění 21. 12. 2009
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - KS Hradec Králové
SOUD - VS Praha
Soudce zpravodaj Výborný Miloslav
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 83
  • 2/1993 Sb., čl. 36
Ostatní dotčené předpisy
  • 328/1991 Sb.
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
základní ústavní principy/demokratický právní stát/vyloučení svévole
Věcný rejstřík konkurz a vyrovnání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2634-09_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 64380
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-03