ECLI:CZ:US:2009:4.US.2667.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2667/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Pavla Rychetského a Miloslava Výborného mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Romanou Semeckou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Dolinách 17, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2008 sp. zn. 44 To 581/2008 a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 12. září 2008 sp. zn. 1 KZV 19/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení vydaných v jeho trestní věci, přičemž tvrdil, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, a z čl. 8 odst. 5 Listiny, dle kterého nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
II.
Policejním orgánem PČR, Správy hlavního města Prahy, SKPV, OOK, bylo proti stěžovateli pod sp. zn. PSP -327/TČ-200875-32 zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. června 2008 (37 Nt 26/2008) byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v ust. §67 písm. a), c) tr. řádu.
Usnesením ze dne 12. září 2008 (1 KZV 19/2008-133) rozhodl státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze dle §71 odst. 3 tr. řádu, že se stěžovatel z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu ponechává nadále ve vazbě.
Proti usnesení státního zástupce podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2008 sp. zn. 44 To 581/2008 jako nedůvodná dle §148 odst. 1 písm. c) tr. řád zamítnuta.
III.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že výrok poučení o opravném prostředku v usnesení státního zástupce je neúplný, neboť v něm není uvedena lhůta, do které je možno stížnost podat a není zde uvedeno místo pro podání stížnosti. Stěžovatel nesouhlasí s postupem stížnostního soudu, který přisvědčil námitce o neúplnosti výroku o poučení, avšak uvedenou skutečnost nepovažoval za takový nedostatek, aby rozhodnutí zrušil, příp. je dle §149 odst. 4 tr. řádu doplnil. Stěžovatel s uvedeným postupem stížnostního soudu nesouhlasí a tento považuje za nezákonný. I nadále má za to, že rozhodnutí státního zástupce o prodloužení vazby bylo učiněno v rozporu se zákonem, pokud v něm chyběl úplný výrok - poučení o opravném prostředku - a tento nedostatek rozhodnutí nebyl odstraněn ani v rámci přezkoumání stížnostním soudem.
Stěžovatel v postupu orgánů činných v trestním řízení v jeho trestní věci spatřuje tak závažné pochybení, že tím došlo k zásahu do jeho osobní svobody a k porušení zákazu libovůle v rozhodování, a proto v dané věci spatřuje prostor pro zásah Ústavního soudu do rozhodování těchto orgánů.
IV.
Ústavní soud poté, co zhodnotil skutkovou a právní stránku věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především zdůrazňuje, že jedinou námitkou uplatněnou v ústavní stížnosti je nesprávné poučení o opravném prostředku v napadeném usnesení státního zástupce ze dne 12. září 2008 (1 KZV 19/2008-133), což je námitka, kterou stěžovatel uplatnil již v řádném opravném prostředku proti citovanému rozhodnutí.
Městský soud v Praze jako soud stížnostní se námitkou stěžovatele zabýval a zákonným způsobem se s touto vypořádal. Ve svém rozhodnutí v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. řádu podrobně odůvodnil závěr, že byť i usnesení státního zástupce vykazuje vadu stěžovatelem vytýkanou, tj. v poučení o opravném prostředku není uvedena lhůta, do které je možno stížnost podat a není uvedeno místo podání stížnosti, stěžovatel tímto neúplným poučením nebyl zkrácen na svých právech. Stěžovatel využil včas svého práva podat proti usnesení státního zástupce o ponechání ve vazbě stížnost, tento opravný prostředek byl státním zástupcem Městskému soudu v Praze řádně předložen a o stížnosti stěžovatele bylo zákonným způsobem rozhodnuto. V postupu státního zástupce stížnostní soud proto neshledal takové pochybení, které by znamenalo porušení práva stěžovatele na obhajobu.
Pro úplnost konstatuje Ústavní soud, že na stěžovatele byla podána obžaloba k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, kde je posuzovaná trestní věc vedena pod sp. zn. 37 Nt 257/08. Tento soud v souladu s ustanovením §71 odst. 5 tr. řádu rozhodl usnesením pod uvedenou spisovou značkou, že stěžovatel se i nadále ponechává ve vazbě. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, o které je v současné době rozhodováno Městským soudem v Praze pod sp. zn. 44 To 1/09.
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci neshledal porušení základních práv či svobod stěžovatelem namítaných (čl. 8 Listiny), ani jiných jeho ústavně garantovaných práv nebo svobod. S odůvodněním ústavní stížností napadeného usnesení Městského soudu v Praze se Ústavní soud ztotožňuje, nepovažuje za nezbytné k tomuto odůvodnění cokoliv dodávat, pouze konstatuje, že v posuzovaném případě stížnostní soud postupoval podle příslušných ustanovení platných trestních předpisů.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 15. ledna 2009
Vlasta Formánková v. r.
předsedkyně senátu