ECLI:CZ:US:2009:4.US.268.09.1
sp. zn. IV. ÚS 268/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele J. H., právně zastoupeného advokátem JUDr. Milanem Zápotočným, Telečská 7, Jihlava, proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 11. 2004 sp. zn. 9 C 390/2003, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2005 sp. zn. 44 Co 56/2005 a usnesení Nejvyššího soudu 12. 11. 2008 sp. zn. 25 Cdo 1338/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 5. 2. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Napadeným rozhodnutím okresního soudu byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit České pojišťovně, a. s., částku 291.172,- Kč, částku 2.651,- Kč a náklady řízení. Stěžovatel ve svém návrhu polemizuje se závěry obecných soudů, přičemž vychází z toho, že nenapadenými rozhodnutími byl zavázán k plnění pouze a právě v důsledku nerespektování zákonné kogentní právní úpravy obecnými soudy. Rozsah pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví v ustanovení §6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla"), stanoví, že se z tohoto právního titulu nahrazuje škoda na zdraví nebo usmrcením, škoda vzniklá poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škoda vzniklá odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, ušlý zisk, účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků. Náhrada nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění vynaložených v důsledku protiprávního jednání vůči pojištěnci není žádnou z takto definovaných forem majetkové újmy, na jejichž náhradu má pojištěný nárok. Přiznáním regresivního nároku pojišťovny podle ustanovení §10 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za poskytnutou náhradu škody, která nespadá pod věcný rozsah škod krytých pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, bylo dle stěžovatele zasaženo do jeho ústavně zaručených práv garantovaných ústavním pořádkem ČR.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán.
Dle náhledu Ústavního soudu se v předmětném případě jedná typicky o otázku výkladu a aplikace jednoduchého práva, což je činnost náležející do pravomoci obecných soudů a Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší do této sféry jakkoli zasahovat. Poukazuje-li stěžovatel na rozdílnost přístupu odvolacího a dovolacího soudu k náhradě nákladů za péči poskytnutou ze zdravotního pojištění, lze zcela odkázat na závěr Nejvyššího soudu, dle něhož je třeba považovat za podstatnou především tu skutečnost, že odlišným právním názorem odvolacího soudu nedošlo k narušení věcné správnosti rozhodnutí. K rozdílnosti právních názorů nutno konstatovat, že sjednocování judikatury je úkolem Nejvyššího soudu a nikoli soudu Ústavního. Závěrem je možno poukázat též na noticku Nejvyššího soudu, který ve svém odůvodnění uvedl, že pokud by se na odvolatele nevztahovalo zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, byl by bez dalšího stěžovatel povinen plnit Všeobecné zdravotní pojišťovně, a to na základě vykonatelného výroku trestního rozsudku.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu Ústavního soudu