ECLI:CZ:US:2009:4.US.2696.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2696/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o návrhu D. V., zastoupené Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou, AK se sídlem Mezírka 1, 602 00 Brno, o odložení vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2008 čj. 20 Co 171/2008-50 ve výrocích II. a III. takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti výroků II. a III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2008 čj. 20 Co 171/2008-50 se zamítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2008 čj. 20 Co 171/2008-50 v jeho náhradově nákladových výrocích, jimiž jí byla jako oprávněné uložena povinnost uhradit soudnímu exekutorovi Mgr. Danielu Týčovi částku 7 735,- Kč (výrok II.) a povinné na nákladech exekučního řízení částku 18 660,- Kč (výrok III.).
S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na odložení vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Brně, který odůvodnila nedostatkem finančních prostředků k úhradě nákladů s tím, že výkon napadeného rozhodnutí by pro ni představoval značnou újmu.
Podle ustanovení §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Ústavní soud předesílá, že podání ústavní stížnosti zásadně není spojeno se suspenzivním účinkem a rozhodnutí, jímž zcela výjimečně vykonatelnost napadené rozhodnutí odloží, je vázáno na striktní splnění podmínek zakotvených v ustanovení §79 odst. 2 citovaného zákona, jež Ústavní soud s ohledem na princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci a subsidiární povahu ústavní stížnosti interpretuje značně restriktivně. Je tomu tak proto, že pokud by Ústavní soud svým benevolentním přístupem odklad vykonatelnosti pravidelně "povoloval", dostával by se do pozice nikoliv soudního orgánu ochrany ústavnosti, nýbrž do pozice přezkumné instance v rámci soustavy obecných soudů, kteréžto postavení - jak ostatně mnohokrát judikoval - mu nepřísluší. Navíc každé odložení vykonatelnosti již pravomocně ukončené věci se dotýká nejen té strany sporu, v jejíž prospěch je rozhodnutí co do své vykonatelnosti suspendováno, ale také strany druhé, která - vzdor právní moci stěžovaného rozhodnutí - nemůže se svých práv v důsledku této suspenze domoci.
Pro uvedené rozhodl se Ústavní soud návrhu nevyhovět.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2009
Vlasta Formánková,. v. r.
předsedkyně senátu