ECLI:CZ:US:2009:4.US.271.09.1
sp. zn. IV. ÚS 271/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Puchmajerova 7, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku č. j. 5 C 62/2004-120 ze dne 10. dubna 2008 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 339/2008-141 ze dne 31. října 2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na zásah do jeho práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že se jedná o nepřípustný návrh (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel v ústavní stížností uvádí, že proti v záhlaví citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě není přípustné dovolání. Ústavní soud dotazem na kancelář 5 C Okresního soudu v Jeseníku zjistil, že stěžovatel proti tomuto rozhodnutí dovolání nepodal, přičemž lhůta k jeho podání již marně uplynula.
Dle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní stížnost tak má výrazně subsidiární charakter, což znamená, že jako přípustná nastupuje až teprve tehdy, když prostředky stanovené podústavním právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že to jsou především obecné soudy, které jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci obecných soudů, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu, kterým je zrušen rozsudek soudu prvního stupně a zastaveno řízení, jako tomu bylo v případě v záhlaví citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, je v souladu s ust. §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu možno podat dovolání (coby procesní prostředek k ochraně práva ve smyslu ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To však stěžovatel nepodal, a to přes to, že o této možnosti byl Krajským soudem v Ostravě poučen.
Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti stěžovatele, a proto mu nezbylo, než tuto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nepřistoupil Ústavní soud podle §41 zákona o Ústavním soudu k odstranění vady ústavní stížnosti, když v plné moci advokáta nebylo (v souladu s ust. §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2009
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka