ECLI:CZ:US:2009:4.US.2739.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2739/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci navrhovatele Mgr. M. P., právně zastoupeného advokátem Mgr. Janem Nemanským, Těšnov 1, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. 7 To 316/2008, ze dne 3. 2. 2009 sp. zn. 61 To 36/2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 7. 2008 sp. zn. 2 T 38/2007, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 11. 2008 sp. zn. 14 T 32/2007, usnesení Krajského státního zastupitelství Praha ze dne 30. 12. 2008 sp. zn. 2 KZT 1175/2008, usnesení Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 3. 12. 2008 sp. zn. ZT 338/2008, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2009 sp. zn. 12 To 74/2009, usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 12. 2008 sp. zn. 2 T 38/2007, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. 6 To 67/2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 1. 2009 sp. zn. 44 T 107/2008 a návrhu na zrušení ustanovení §15a vyhlášky Ministra spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ustanovení §15a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů. Své podání spojil stěžovatel též s návrhem na zrušení ustanovení §15a vyhlášky Ministra spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“).
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel ve svých návrzích brojí především proti té skutečnosti, že orgány státní moci v napadených usneseních aplikovaly ustanovení §15a advokátního tarifu, což ho zjevně poškodilo v jeho základních právech a svobodách. Aplikované ustanovení nelze dle jeho názoru považovat za proporcionální. Ve svém relativně obsáhlém návrhu se stěžovatel snaží rozvíjet svoji argumentaci především v tom smyslu, že ustanovení zakládá nerovnost mezi advokáty, přičemž poškozuje nejen je, ale též samotné mandanty. Ustanovení považuje stěžovatel též za rozporné s čl. 11 Listiny, neboť je tím mimo jiné omezeno jeho legitimní majetkové očekávání, které je založeno ustanoveními §22 a 23 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel rovněž odkazuje na řadu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.
Ustanovení §15a advokátního tarifu je nezákonné a protiústavní, neboť je v rozporu s čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, 3, a 4, čl. 11 a čl. 26, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“), čl. 2 odst. 3, čl. 79 odst. 3 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 1 Dodatkového protokolu k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2 a čl. 3 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 111, o diskriminaci, a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Proto stěžovatel navrhl, aby senát Ústavního soudu přerušil řízení o podané ústavní stížnosti a postoupil návrh na zrušení §15a advokátního tarifu plénu Ústavního soudu.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
V souvislosti s projednávanou věcí poukazuje Ústavní soud především na skutečnost, že prakticky totožným návrhem téhož stěžovatele se Ústavní soud v minulosti již zabýval, přičemž čtvrtý senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že od předchozí judikatury není třeba se jakkoli odchýlit. Pro stručnost tedy argumentačně odkazuje na svá předchozí rozhodnutí, která byla evidovaná pod sp. zn. I. ÚS 129/09, III. ÚS 610/08 nebo III. ÚS 1085/08. Stejně tak nelze odhlédnout od usnesení Ústavního soudu evidovaného pod sp. zn. III. ÚS 773/09, v němž třetí senát Ústavního soudu poukazoval na bagatelnost projednávaných případů.
Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení ustanovení §15a vyhlášky č. 177/1996 Sb., třeba odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení §43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení zákonného ustanovení odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu Ústavního soudu