ECLI:CZ:US:2009:4.US.2880.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2880/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2009 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky SIBO, spol. s r. o., se sídlem Lidická 1264, Třinec - Lyžbice, právně zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Škroupova 1114/4, Ostrava, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 8/2007-116 ze dne 20. 8. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 24. 11. 2008 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 8/2007-116 ze dne 20. 8. 2008, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 Ca 57/2003-50 ze dne 17. 8. 2006 a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byly splněny veškeré podmínky pro věcný přezkum napadeného rozhodnutí, přičemž shledal, že tomu tak nebylo.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, neměl by Ústavní soud realizaci této pravomoci bránit tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Ochrana ústavnosti totiž není, a z povahy věci ani nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci.
Systém ústavního soudnictví v České republice je založen především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených a podle ustálené judikatury Ústavního soudu v případě, kdy věc není ukončena pravomocným rozhodnutím soudu ve věci samé, nýbrž se vrací k dalšímu řízení, je ústavní stížnost nepřípustná (srov. Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V., Zákon o Ústavním soudu, Komentář, 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2001, s. 338). Napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Za této situace nezbylo než považovat ústavní stížnost za nepřípustnou, neboť řízení dále pokračuje a stěžovatel má zachovánu možnost v jeho dalším průběhu účinně své zájmy chránit a domáhat se ochrany svých práv zaručených ústavním pořádkem. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2009
Michaela Židlická
soudce zpravodaj