ECLI:CZ:US:2009:4.US.2916.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2916/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele Ing. J. T., zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Lesnická 52, Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 599/2008 ze dne 1. 10. 2009 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 2 T 36/2008-375 ze dne 28. 10. 2008, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
Dne 11. 11. 2009 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, veznění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 599/2008 ze dne 1. 10. 2009 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 2 T 36/2008-375 ze dne 28. 10. 2008, odložení vykonatelnosti těchto rozhodnutí dle §79 odst. 2 zákona oÚstavním soudu a přednostního projednání věci dle §39 téhož předpisu.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušnýkonkrétní orgán veřejné moci, neměl by Ústavní soud realizaci této pravomoci bránit tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.
Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 599/2008 ze dne 1. 10. 2009 dovoláním, o němž nebylo doposud rozhodnuto. Dovolání je přitom nutno považovat za procesní prostředek k ochraně práv ve smyslu §75 odst. 1, resp. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel může v jeho rámci namítat mj. i porušení svých ústavně zaručených práv. Stěžovatel sice nebyl povinen tento mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti využít, nicméně jestliže se rozhodl dovolání podat a jestliže řízení o něm stále probíhá, brání tato skutečnost meritornímu projednání ústavní stížnosti. Pokud by se totiž Ústavní soud ústavní stížností věcně zabýval dříve než ve věci rozhodne Nejvyšší soud, zasáhl by nepřípustně do jeho kompetencea porušil by zásadu minimalizace zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Pokudby naopak Ústavní soud odkládal své rozhodnutí do doby, až bude znám výsledek dovolacího řízení, zbytečně by prodlužoval délku řízení o ústavní stížnosti a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž není žádný důvod, neboť stěžovatel může poté, co bude Nejvyšším soudem o jeho dovolání rozhodnuto, podat novou ústavní stížnost, v níž bude moci zohlednit mimo jiné i výsledek dovolacího řízení. Ústavní soud zdůrazňuje, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nikterak nepoškozuje, neboť v případě, že Nejvyšší soud jeho dovolání nevyhoví, bude mít stěžovatel zachovánu lhůtu pro podání ústavní stížnosti nejen ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu, nýbrž i ve vztahu k rozhodnutí soudu nalézacího a odvolacího.
Z důvodů výše vyložených Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud rovněž akcesorické návrhy na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a na přednostní projednání věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2009
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj