ECLI:CZ:US:2009:4.US.2927.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2927/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 6. ledna 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného ve věci navrhovatele J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 6. 2008 sp. zn. 11 Tdo 407/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení Nejvyššího soudu s tím, že se jím cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v Ústavě České republiky v článcích 90 a 95 odst. 2, jakož i v čl. 6 "Úmluvy". Poukázal na průběh trestního řízení probíhajícího u soudu I. stupně, při kterém on sám i jeho právní zástupce nabyli přesvědčení, že řízení je vedeno nezákonně. Dále uvedl, že advokát buď z obavy z jednání soudce či ze samotné účasti na "zločinném spolčení proti němu" nehájil jeho oprávněné zájmy jako klienta, nezúčastňoval se jednání a tak nekonal ani v souladu se zákonem o advokacii. Z uvedených důvodů podal proti rozsudku soudu I. stupně odvolání a poté dovolání proti rozhodnutí soudu II. stupně. V dovolání poukázal rovněž na nečinnost advokáta a na jeho neúčast při soudním jednání, při vyšetřování jeho duševního stavu či před jiným státním orgánem. Nejvyšší soud však k těmto námitkám nepřihlédl a proto stěžovatel nabyl přesvědčení, že i ten "pracuje ve prospěch zločinného spolčení".
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud se v rozhodnutí, kterým dovolání obviněného (nyní stěžovatele) odmítl, vypořádal s jeho námitkou vztahující se k právu na obhajobu, jež mělo být v průběhu trestního řízení, vedeného proti němu, porušeno tím, že se ustanovený obhájce nedostavoval k hlavnímu líčení a soud přesto jednal. Nejvyšší soud, s poukazem na ustanovení §33 odst. 2 a 4, §36 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 3, §38 a §39 trestního řádu, na důvody, pro které obviněnému poté, co mu soud přiznal nárok na bezplatnou obhajobu a co přes výzvu si sám obhájce nezvolil, byl soudem obhájce ustanoven, opodstatněně dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. 50 To 597/2007 a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu nedošlo. Na vyčerpávající odůvodnění usnesení, kterým bylo dovolání odmítnuto pro jeho zjevnou neopodstatněnost, možno v dalším odkázat, když v ústavní stížnosti uplatněné námitky jsou shodné s důvody dovolacími a s tím, jak se Nejvyšší soud s nimi vypořádal, se lze v celém rozsahu ztotožnit.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu Ústavního soudu