ECLI:CZ:US:2009:4.US.3004.08.1
sp. zn. IV. ÚS 3004/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. M. H., zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, AK se sídlem Botičská 5, 128 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2008 č. j. Nco 114/2008-786 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností, v níž tvrdila porušení práv garantovaných jí ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovením čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, napadla stěžovatelka shora označené rozhodnutí.
Stěžovatelka tvrdila, že usnesením Vrchního soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto tak, že soudce Krajského soudu v Praze JUDr. Petr Wulkan není vyloučen z projednávání věci vedené pod sp. zn. 30 Co 99/2007, bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Jmenovaný soudce totiž v dané věci již dříve rozhodoval, byť šlo formálně o jiné řízení. Závěr Vrchního soudu v Praze, že soudce vyloučen není, je dle stěžovatelčina názoru důsledkem nemístného formalismu.
Obsah napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde o návrh sice přípustný, avšak z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
V projednávané věci odůvodnil Vrchní soud v Praze svůj závěr o tom, že soudce není vyloučen z projednávání věci, zněním §14 odst. 4 o. s. ř., podle nějž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Vrchní soud v Praze tedy nepřisvědčil argumentu stěžovatelky, dle kterého řízení vedené pod sp. zn. 4 C 672/95 nelze považovat za "jiné řízení" než řízení vedené pod sp. zn. 30 Co 99/2007.
Argumentace obsažená v ústavní stížnosti směřuje zejména proti interpretaci jednoduchého práva - konkrétně ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. Ústavní soud však proti shora nastíněné interpretaci nemá z hlediska ústavnosti žádných námitek. Vrchní soud v Praze v projednávané věci zvolil nepochybně jedno z možných výkladových řešení nastolené otázky. Dle názoru Ústavního soudu je právní názor, že řízení vedené pod sp. zn. 4 C 672/95 a řízení vedené pod sp. zn. 30 Co 99/2007 nejsou - přes jistou příbuznost - řízeními totožnými, výsledkem racionálního a ústavně konformního uchopení citovaného ustanovení jednoduchého práva.
Sama skutečnost, že je napadené rozhodnutí opřeno o formální argument, ještě neznačí, že soudem zvolená interpretace práva je přepjatě formalistická, neboť moderní právo je již z povahy věci formalizovaným normativním systémem. Jestliže proto Vrchní soud v Praze postupoval podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., nevybočil tím ze shora nastíněných ústavních mantinelů.
Ústavní soud nemá výhrady ani k odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z toho - byť jde o odůvodnění stručné - jasně vyplývá, o jaké důvody Vrchní soud v Praze svůj závěr o nepodjatosti soudce opřel.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu