ECLI:CZ:US:2009:4.US.3075.08.1
sp. zn. IV. ÚS 3075/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti pan J. P., právně zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Caplem, Žižkova tř. 1, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2008 č. j. 22 Co 727/2008-1570 a rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 12. 2007 č. j. 4 C 565/97-1490, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 16. 12. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel se zavázal zhotovit pro žalobce dílo - stavbu rodinného domu. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla řádně plněna, došlo ze strany žalobců k písemnému odstoupení od smlouvy, s čímž souviselo i vzájemné vypořádání poskytnutých plnění, přičemž se smluvní strany neshodly na ceně poskytnutých prací. Za tím účelem bylo zhotoveno několik znaleckých posudků, z nichž obecné soudy následně vycházely. Ve svém návrhu stěžovatel poukazuje na skutečnost, že soudy při hodnocení skutkového stavu postupovaly v rozporu s pravidly logické úvahy, neboť znalcem zjištěná hodnota v cenách dle smlouvy uzavřené v roce 1994 byla vydávána za hodnotu v cenové úrovni roku 1996 a docházelo tak k jejímu přepočtu (ponížení). Takovéto hodnocení znaleckého posudku je plně v možnostech soudu a soudy byly povinny se touto skutečností zabývat. Navíc bylo povinností soudu dát znalecký posudek do kontextu s ostatními listinnými důkazy, a to především s předloženými fakturami.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelů neshledal.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy a dovozuje, že soudy své závěry řádně neodůvodnily, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Namítá-li stěžovatel ve svém návrhu, že se obecné soudy nezabývaly důkazními návrhy stěžovatele, je třeba uvést, že rozsah dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Účelem dokazování je pak především zjištění skutkového stavu, na jehož základě by mohl soud dospět k odpovídajícímu rozhodnutí. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
Ústavní soud nedospěl k závěru, že by postup soudu při hodnocení důkazů měl vliv na řádné odůvodnění rozhodnutí, jejich přezkoumatelnost a přesvědčivost, a že by jím došlo k zásahu do základních lidských práv a svobod stěžovatele, zaručených Listinou (obdobně k tomu též dosud nepublikované usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 335/02).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu Ústavního soudu