ECLI:CZ:US:2009:4.US.3078.08.1
sp. zn. IV. ÚS 3078/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Agentura MM Praha, s.r.o., se sídlem v Řitce, Sportovní 122, zastoupené Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem Chýně, Západní 449, pošta Hostivice, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 240/2008-98 ze dne 6. listopadu 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejích základních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla zrušení v záhlaví citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 46 Cm 4/2006-64 ze dne 26. února 2007.
Ústavní soud nejprve zkoumal přípustnost návrhu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 [Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 19, str. 79]. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu).
Ústavní stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Praze je sice pravomocné, ale není jím ještě pravomocně ukončen spor mezi stěžovatelkou a žalovaným. Soudní řízení ve věci vedené před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 46 Cm 4/2006 dále pokračuje. Z toho plyne, že stěžovatelka má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Teprve v případě, pokud by - podle názoru stěžovatelky - konečné rozhodnutí ve věci narušilo její základní ústavně zaručená práva, mohla by se stěžovatelka domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudkyní zpravodajkou dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2009
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka