ECLI:CZ:US:2009:4.US.3122.08.1
sp. zn. IV. ÚS 3122/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 13. ledna 2009 ve věci navrhovatele E. L. H., zastoupeného Dr. Pavlem Alfery Hrdinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 40, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2006 č. j. 17 Co 248/2006-464, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se, s poukazem na články 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i na čl. 90 Ústavy České republiky, domáhal zrušení výše označeného usnesení, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně ve věci sp. zn. D 1753/2001, tj. rozhodnutí, že pozůstalost po zůstaviteli J. H. nebude projednávána, když není jmění, že se zamítá jeho návrh na ustanovení opatrovníka ležící pozůstalosti po zůstaviteli a že se určuje odměna notářky, přičemž jemu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Poukázal na úmrtí J. H. a úmrtí jeho dědice F. B. H., zemřelého v Rakousku dne 25. 8. 1961, a na to, že v souladu se závětí J. H. a s právními předpisy platnými v Československu přešlo dědictví na něj. Dle jeho přesvědčení na tom nemohla nic změnit konfiskace pozůstalosti po J. H. podle dekretu č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., která dle něj neproběhla řádně a na základě nicotných konfiskačních výměrů. I když konfiskační řízení proběhlo po smrti zůstavitele, příslušné výměry směřovaly proti neexistující osobě, a proto nemohlo být vůbec platné, dědické řízení po jmenovaném neproběhlo. Proto se svým návrhem domáhal zahájení dědického řízení, jakož i toho, aby byl tzv. ležící pozůstalosti ustanoven opatrovník. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání, které bylo Nejvyšším soudem dne 24. 9. 2008 usnesením č. j. 21 Cdo 1666/2007-514 odmítnuto pro nepřípustnost, aniž by se dovolací soud věcí hlouběji zabýval.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu, stížností napadeného rozhodnutí a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 1666/2007 bylo zjištěno, že Krajský soud v Hradci Králové potvrdil dne 20. 7. 2006 usnesení soudu I. stupně, kterým tento soud rozhodl, že pozůstalost po J. H. (zemřelém 12. 5. 1945), k jejímuž projednání podal návrh E. H., nyní stěžovatel, projednávána nebude, současně pak rozhodl o nákladech řízení a odměně notářky. Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud dne 24. 9. 2008 odmítl jako nepřípustné, když v odůvodnění svého rozhodnutí, mj. s poukazem na obsah §238a odst. 1, §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. vyložil, proč jde o dovolání z hlediska uplatněných dovolacích důvodů nepřípustné. Přestože ústavní stížnost nesměřuje proti uvedenému rozhodnutí dovolacího soudu, lze na jeho odůvodnění odkázat.
Vzhledem k tomu, že pro počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nelze vycházet z data doručení rozhodnutí o prostředku, který nebyl stěžovateli zákonem poskytnut, tj. usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné, je nepochybné, že ústavní stížnost podaná dne 22. 12. 2008 a napadající rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 20. 7. 2006 je stížností opožděnou, tj. podanou po lhůtě k tomu určené, když k odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem nedošlo tak, jak má na mysli ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (§72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro výše uvedená zjištění bylo rozhodnuto v souladu s §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jak ve výroku obsaženo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2009
Pavel Holländer
soudce zpravodaj