ECLI:CZ:US:2009:4.US.3160.08.1
sp. zn. IV. ÚS 3160/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci navrhovatelky B. Š., právně zastoupené advokátem JUDr. Karlem Bockem, Na Poříčí 1199, Frýdek-Místek, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2008 sp. zn. 42 Co 424/2008 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 3. 2008 sp. zn. 13 C 157/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 23. 12. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost po odstranění vad obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo rozhodnuto tak, že se žaloba stěžovatelky, aby bylo vedlejšímu účastníkovi uloženo v její prospěch zaplatit částku 4.676,- Kč, v celém rozsahu zamítá. Současně jí byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů ve výši 5.400,- Kč. V proběhlém odvolacím řízení krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil.
V předmětné ústavní stížnosti zastává stěžovatelka názor, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci a nesprávně posoudil projednávaný případ. Neprovedl především důkaz znaleckým posudkem, kterýžto navrhovala stěžovatelka již ve svém písemném podání ze dne 15. 11. 2006. Stěžovatelka je přesvědčena, že vedlejší účastník nesprávně postupoval v souvislosti s opravou balkonu, když nereklamoval vadně provedenou opravu u stavební firmy a cenu opravy ve výši 4.676,- Kč za opravu balkonu odepsal z evidenčního listu fondu oprav vedeného na jméno stěžovatelky. V neprovedení navržených důkazů spatřuje stěžovatelka prvek libovůle soudu. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená možnost volného výběru z důkazů, jimiž rozhodné skutkové okolnosti mohou být dokázány, ale naopak obsahuje předpoklad, že soud provede z hlediska posouzení věci všechny rozhodné důkazy, jimiž může být skutkový základ zcela objasněn. Stěžovatelka tvrdí, že nebyla soudy obou stupňů, zejména soudu odvolacího dostatečně poučena dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a absence takovýchto poučení či jejich nedostatečná a vágní prezentace ze strany soudu měla za následek porušení jejího práva na soudní ochranu.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Za účelem posouzení vznesených námitek si Ústavní soud vyžádal dotčený soudní spis okresního soudu, z něhož nevyplývají taková pochybení soudů, která by bylo lze považovat za zásah do základních práv a svobod stěžovatelky. Tato ve svém návrhu blíže nerozvádí, v jakém smyslu měla být v proběhlém soudním řízení špatně poučena. Co se týče vad původního návrhu, byla k jejich odstranění řádně vyzvána a soudem poučena o jeho základních náležitostech. Z protokolu o ústním jednání před okresním soudem vyplývá, že se jí opět dostalo poučení dle ustanovení §118a a §119 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů. Navíc byla stěžovatelka v průběhu celého soudního řízení zastoupena advokátem, což pochopitelně nemůže zbavovat soudy povinnosti řádného poučení, nicméně se jedná o právního profesionála, který by měl v případě pochybení soudu přispět svojí činností k zajištění práv stěžovatelky. Nic takového se však nestalo a stěžovatelka výhrady stran řádného poučení vznáší teprve v řízení před Ústavním soudem, přičemž ani neuvádí, jakého poučení se jí ze strany soudu nedostalo.
Ústavní soud se dále zabýval námitkou navržených a neprovedených důkazů. Z protokolu o ústním jednání před okresním soudem vyplývá, že se žalobkyně domáhala provedení důkazu znaleckým posudkem a předložení výpisu vyúčtování stavu dlouhodobé zálohy bytu č. 15. Soud tyto důkazy neprovedl, a to z důvodu jejich nadbytečnosti. Ze stejného důvodu byly zamítnuty též důkazní návrhy protistrany, která se domáhala výslechu svědka K. B. a R. S. Nalézacímu soudu lze vytknout, že se s navrženými a neprovedenými důkazy vypořádal jen v rámci protokolu o ústním jednání a nikoli též v odůvodnění svého rozsudku. V konkrétním případě je však vždy třeba posoudit, zda nepřipuštěné a v rozhodnutí neodůvodněné důkazy mohly zásadním způsobem ovlivnit výsledky dokazování. S ohledem na konkrétně navržené důkazy, jejichž zamítnutí nebylo v rozhodnutí náležitě odůvodněno, nelze mít dle Ústavního soudu za to, že by jejich dodatečné odůvodnění v rozsudku okresního soudu mohlo mít zásadní vliv na dokazování jako celek. Jinými slovy, v případě zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí z výše uvedeného důvodu nelze po dodatečném odůvodnění navržených a neprovedených důkazů očekávat zásadní obrat v otázce dokazování. V odvolacím řízení se pak stěžovatelka domáhala opětovně důkazu znaleckým posudkem a navíc byl vznesen návrh na předložení listiny dokládající neumožnění vstupu na dotčený balkón, resp. měl žalovaný předložit listinu, kterou by žalobkyni k tomuto zpřístupnění balkónu vyzval. S takto vznesenými návrhy se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádal a není mu čeho vytknout.
Stran námitek týkajících se merita sporu, tj. zaplacení částky 4.676,- Kč stěžovatelce od Stavebního bytového družstva Frýdlant nad Ostravicí, Ústavní soud zcela odkazuje na rozhodnutí obecných soudů. I přesto, že to Ústavnímu soudu v zásadě posuzovat nenáleží, jsou závěry, k nimž obecné soudy dospěly, zcela správné, neboť nakládání s penězi z fondu oprav je věcí vlastníka budovy, tj. stavebního bytového družstva. Závěrem Ústavní soud konstatuje, že není další odvolací instancí v systému obecných soudů.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu