ECLI:CZ:US:2009:4.US.3197.07.1
sp. zn. IV. ÚS 3197/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele F. K., zastoupeného Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 18, 710 00 Ostrava, o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. září 2007 č. j. 42 Co 277/2007-68, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
S poukazem na blíže rozvedená tvrzení o dotčení ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stěžovatel napadl ústavní stížností, podanou k doručení Ústavnímu soudu dne 14. prosince 2007, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. září 2007 č. j. 42 Co 277/2007-68 a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2007 sp. zn. 33 C 89/2006-49. Předmětná rozhodnutí napadl rovněž i dovoláním u Nejvyššího soudu.
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 10. prosince 2008 se stěžovatel domáhal odkladu vykonatelnosti označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Pakliže je ovšem podán, povaha procesního stavu a jeho racionální řešení předjímá, že v řízení o ústavní stížnosti třeba vyčkat rozhodnutí o něm. To z důvodu, aby Nejvyšší soud, jenž stojí na vrcholu soustavy obecných soudů (čl. 91, čl. 92 Ústavy ČR), nebyl a priori (předčasně) omezen v pravomocích, které z tohoto postavení vyplývají.
Jak Ústavní soud aktuálně (7. ledna 2009) zjistil, o podaném dovolání, směřujícím do rozsudku, ve vztahu k němuž se stěžovatel domáhá odkladu vykonatelnosti, dosud nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto.
Vycházeje z rozhraničení kompetencí orgánů veřejné moci a s tím spjaté posloupnosti rozhodování o procesních prostředcích sloužících k ochraně práva, Ústavní soud z důvodu subsidiarity ústavní stížnosti návrh stěžovatele na odklad vykonatelnosti v záhlaví označeného rozsudku podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako nepřípustný odmítl. Odlišným přístupem by za stávající procesní situace předčasně zasahoval do rozhodovací pravomoci vyhrazené Nejvyššímu soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2009
Pavel Holländer
soudce zpravodaj