ECLI:CZ:US:2009:4.US.3200.08.1
sp. zn. IV. ÚS 3200/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) M. L. a 2) D. R., obou zastoupených JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem, AK se sídlem Eduarda Beneše 21, 792 01 Bruntál, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2008 č. j. 22 Cdo 2228/2006-217 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojily stěžovatelky proti shora označenému soudnímu rozhodnutí, jímž byla dle jejich názoru porušena základní práva, jež jsou jim garantována ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení svých základních práv spatřují stěžovatelky v tom, že Nejvyšší soud nepostupoval v řízení o nahrazení souhlasu podílových spoluvlastníků se změnou vytápění společného domu v souladu s procesními předpisy. Stěžovatelky v tomto kontextu zdůrazňují, že soudy jsou při ochraně práv účastníků řízení povinny náležitě zjistit skutkový stav a v odůvodnění rozhodnutí jasně vyložit své právní závěry. Za ústavněprávní pochybení stěžovatelky považují skutečnost, že se Nejvyšší soud dostatečně nevypořádal s jejich námitkami.
Obsah napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
II.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobami oprávněnými a řádně zastoupenými. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není, jak již mnohokrát konstatoval, součástí obecné soudní soustavy a netvoří proto jakousi třetí (či v tomto případě čtvrtou) rozhodovací instanci. Do činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud konstatuje, že v projednávané ústavní stížnosti téměř chybí ústavněprávní argumentace; ústavní stížnost se skládá především z rekapitulace řízení a citace několika ustanovení právních předpisů, aniž by tyto byly jakkoliv argumentačně vztaženy k projednávané věci. Z hlediska posouzení ústavnosti napadeného rozhodnutí je relevantní pouze námitka, podle níž se Nejvyšší soud nevypořádal s dovolacími námitkami.
Napadenému rozhodnutí dovolacího soudu nemůže Ústavní soud z hlediska ústavnosti ničeho vytknout. Nejvyšší soud se ve svém rozsudku se všemi dovolacími námitkami řádně - byť nikoliv příliš obsáhle - vypořádal; rovněž jeho právní závěry jsou ústavně konformní a souladné s jeho ustálenou judikaturou, proti které v řadě svých rozhodnutí nevyslovil Ústavní soud žádné výhrady. Napadené usnesení i postup, jež k jeho vydání vedl, tak dle Ústavního soudu zcela splňuje požadavky kladené na spravedlivý proces. Pouhý nesouhlas stěžovatelek s výsledkem řízení přirozeně protiústavnost napadeného rozhodnutí nezakládá.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu