ECLI:CZ:US:2009:4.US.3205.08.1
sp. zn. IV. ÚS 3205/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. V., právně zastoupeného Mgr. Petrem Pazderou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Opletalova 1535/4, směřující proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. června 2008, č.j. 6 To 323/2008-27, a Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. dubna 2008, č.j. 4 Nt 1324/2007-19, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i práva zaručená v čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 a odst. 6 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Výše uvedeným usnesením Okresního soudu v Litoměřicích byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení ve věci vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 4 T 83/2006, v jehož rámci byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a současně mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Stížnost proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích Krajský soud v Ústí nad Labem citovaným usnesením zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že předložil Okresnímu soudu v Litoměřicích nové důkazy k povolení obnovy řízení, o nichž se dozvěděl teprve poté, co byl pravomocně odsouzen. Mělo se jednat o svědectví osob, kteří znali okolnosti, za nichž stěžovatel porušil soudem mu uložený zákaz řízení motorových vozidel. Obecné soudy však tyto informace jako nové neposoudily, a proto návrh zamítly. Tím mělo dojít k zásahu do zaručených práv stěžovatele. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 4 Nt 1324/2007, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Z procesních předpisů jednoznačně vyplývá, že užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - je rozděleno do dvou kroků, řízení o návrhu na povolení obnovy a následně samo obnovené řízení.
Jak je ze spisu soudu patrné, řízení o návrhu stěžovatele probíhalo před Okresním soudem v Litoměřicích na základě jeho podrobného návrhu. Soud provedl výslech stěžovatelem navržených svědků, kteří popsali okolnosti, za nichž byl stěžovatel přistižen při výkonu činnosti zakázané mu již dříve pravomocným rozsudkem. Soud zvážil tyto důkazy a dospěl k závěru, že se nejedná o relevantní okolnosti, a proto nebyly naplněny podmínky k povolení obnovy řízení ve věci samé.
Tyto závěry shledal stížnostní soud za správné. Neshledal pochybení v postupu soudu prvého stupně a opravný prostředek zamítl.
Z napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy se neztotožnily s přesvědčením stěžovatele o novosti a významu důvodů, na nichž návrh na povolení obnovy řízení založil. Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů ani nic dalšího, co by bylo způsobilé stěžovatele zkrátit v jeho právech. Soudy v rámci své zákonem stanovené pravomoci věc posoudily a pokud dospěly k závěru, který řádně a úplně odůvodnily, nepovažuje Ústavní soud taková rozhodnutí za vadná.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu