ECLI:CZ:US:2009:4.US.3266.07.1
sp. zn. IV. ÚS 3266/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti T. H., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou, se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Štěpánská 630/57, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2007 č. j. 58 Co 237/2007-493, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. prosince 2007, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2007 č. j. 58 Co 237/2007-493 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva na spravedlivé řízení, na soudní ochranu, na zákonného soudce, na projednání věci v jeho přítomnosti s možností se vyjádřit ke všem prováděným důkazům, na právní pomoc od počátku řízení a na právo se sdružovat a odborově organizovat, zakotvené v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 1, 2, čl. 27 odst. 1 až 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 2, čl. 3 a čl. č Úmluvy č. 87, o svobodě sdružování a ochraně práva se odborově organizovat, uveřejněné ve sdělení FMZV č. 489/1990 Sb.
Z ústavní stížnosti, přiložených příloh a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 58 Co 237/07 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhá po České republice - Ministerstvu vnitra zaplacení náhrady nemajetkové újmy v částce 185 000,- Kč. Napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze nepřipustil zastoupení stěžovatele Nezávislou odborovou komisí se sídlem Praha 5, Šárovo kolo 981/2. Své rozhodnutí Městský soud v Praze odůvodnil tak, že v dané věci stěžovatel svůj nárok odvíjí od ochrany své osobnosti, jedná se ryze o osobnostní právo, které je spojeno s fyzickou osobou a které trvá od jejího narození do její smrti a není odvozeno od hospodářských či sociálních zájmů vyplývajících z pracovněprávního vztahu. Zastupování stěžovatele Nezávislou odborovou komisí, která podle svých stanov má být nepolitickou profesní odborovou organizací, sdružující pracovníky v obchodu, jejímž cílem je prosazovat a hájit hospodářské, sociální a jiné oprávněné zájmy svých členů za situace, kdy smyslem odborové organizace je hájení zájmů zaměstnanců, je spjata s ochranou zájmů zaměstnance ve vztahu k zaměstnavateli, v daném sporu vybočuje z rámce její činnosti a z tohoto důvodu je nepřípustné.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadené rozhodnutí považuje za překvapivé, vykazující rysy jurisdikční libovůle, porušující princip rovnosti v právech a vydané jiným než zákonným soudcem s tím, že v jiných případech soudy zastoupení stěžovatele Nezávislou odborovou komisí připustily. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 247/07, IV. ÚS 428/05, I. ÚS 643/04, III. ÚS 268/98, I. ÚS 98/04 a II. ÚS 566/05
Ústavní soud v souladu s ustanovením §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu doručil ústavní stížnost účastníkovi řízení. Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 27. března 2008 uvedl, že si není vědom toho, že by svým rozhodnutím nebo postupem, které jeho vydání předcházel, jakýmkoli způsobem porušil práva účastníků řízení chráněná Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a Listinou. Při jednání odvolacího soudu, při němž bylo vyhlášeno stížností napadené usnesení, nebylo třeba postupovat podle ustanovení §129 o. s. ř., neboť nebylo prováděno dokazování listinou (stanov odborové organizace) za účelem zjištění skutečností účastníky tvrzených, tj. dokazování ve vlastním slova smyslu. Obsah předmětné listiny je soudu znám z jeho úřední činnosti. Námitku stěžovatele spočívající v porušení práva na stejné rozhodování ve stejných případech a v překvapivosti napadeného rozhodnutí nepovažuje městský soud s ohledem na vývoj judikatury za důvodnou a poukazuje na rozhodnutí téhož soudu pod sp. zn. 12 Co 127/2006 a sp. zn. 37 C 18/2004 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Cmo 268/2006. K námitce na uplatnění práva na zákonného soudce městský soud uvedl, že předmětná věc je odvolacím senátem 58 Co vyřizována podle rozvrhu práce Městského soudu v Praze platného od 1. ledna 2007. Závěrem městský soud navrhl, aby ústavní stížnost byla jako nedůvodná odmítnuta.
Ústavní soud zaslal vyjádření Městského soudu v Praze stěžovateli, který Ústavnímu soudu doručil dne 10. července 2008 svoji repliku. Stěžovatel v ní setrval na svých názorech vyjádřených v ústavní stížnosti s tím, že se v dané věci jedná o rozhodnutí vykazující rysy jurisdikční libovůle. Dále stěžovatel odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 268/98, I. ÚS 98/04 a II. ÚS 566/05, II. ÚS 247/07, IV. ÚS 428/05, I. ÚS 643/04, na která již odkázal v Ústavní stížnosti. Dne 19. srpna 2008 doručil stěžovatel Ústavnímu soudu doplnění své repliky, ke kterému přiložil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2008 č. j. 13 Co 552/2007-59, ve kterém Městský soud v Praze ve věci oprávněného K. Z., proti povinnému Ing. J. Z., vyslovil, že Nezávislá odborová komise je oprávněna zastupovat v řízení účastníka (svého člena). K tomu stěžovatel opakovaně odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu vydaná pod sp. zn. III. ÚS 268/98, I. ÚS 98/04 a II. ÚS 566/05.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko jejich ústavnost, dospěl k závěru, že okolnosti uvedené v ústavní stížnosti nemohou ústavnost napadeného rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud se proto nezabývá eventuálním porušením běžných práv chráněných podústavním právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.
Ústavní soud konstatuje, že problematikou zastupování stěžovatele Nezávislou odborovou komisí v soudním řízení se již zabýval, a to v usneseních ze dne 15. ledna 2009 sp. zn. III. ÚS 401/07 a sp. zn. III. ÚS 1564/07, kterými podané ústavní stížnosti stěžovatele odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. V odůvodnění těchto rozhodnutí Ústavní soud uvedl, že k otázkám zastupování odborovou organizací se již v minulosti vyjádřil, a to např. v usnesení ze dne 19. dubna 1995 sp. zn. I. ÚS 43/95, ze dne 16. května 1995 sp. zn. I. ÚS 183/94 a ze dne 17. března 1998 sp. zn. III. ÚS 356/97 (dostupných na internetové adrese http://nalus.usoud.cz), a od svého přístupu k dané problematice nemá důvod se odchylovat ani v nyní posuzované věci. Čtvrtý senát Ústavního soudu se ztotožňuje se závěry učiněnými třetím senátem v odůvodnění rozhodnutí vydaných pod sp. zn. III. ÚS 401/07 a sp. zn. III. ÚS 1564/07, zejména se závěrem, že "...v případě stěžovatele, který se účastnil a účastní řady řízení před obecnými soudy i Ústavním soudem, v nichž prokazuje značné schopnosti hájit svá práva sám či prostřednictvím advokáta, se jeví dopady předmětných rozhodnutí z faktického hlediska jako nepodstatné". V dané věci jde totiž o konkrétní okolnosti případu a Městský soud v Praze v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí svůj závěr o tom, z jakých důvodů zastoupení stěžovatele Nezávislou odborovou komisí nepřipustil, dostatečně odůvodnil, přičemž jeho eventuální nesprávnost (nezákonnost) není referenčním bodem přezkumu napadených rozhodnutí ze strany Ústavního soudu, jak zřetelně plyne z jeho rozhodovací praxe (viz výše), přičemž přesah do ústavněprávní roviny zde Ústavní soud neshledal.
Článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), stejně jako hlava pátá Listiny, konkrétně nic neuvádí o tom, jak má být ta která věc posuzována, resp. jak mají být v řízení shromážděné důkazy posuzovány obecnými soudy. Zakládá obecně "právo na spravedlivé projednání" věci, jehož obsahem však není, jak se stěžovatel mylně domnívá, právo na projednání věci v souladu s právním názorem některé strany.
K výtce stěžovatele na porušení jeho práva na zákonného soudce Ústavní soud konstatuje, že z rozvrhu práce Městského soudu v Praze pro rok 2007, obecně dostupného na internetových stránkách www.justice.cz, jednoznačně vyplývá, že věci Co se přidělují automaticky systémem postupně po jedné počínaje senátem 11 Co a dále s výjimkou senátu 24 Co ve třech samostatných okruzích (I - okruh C, II - okruh P, Nc kromě Nc-exek., L, Ro, Cd, III - E, Nc-exek., věci Ex) s výjimkami v tomto rozvrhu podrobně rozvedenými. Pokud se týká občanskoprávní agendy soudního oddělení 58 Co, předsedkyněmi senátu jsou JUDr. Vladimíra Kosovcová a JUDr. Naděžda Zachystalová, členy senátu - soudci z povolání jsou pak JUDr. Naděžda Zachystalová a JUDr. Jan Klášterka. Jak vyplývá ze záhlaví napadeného usnesení, v posuzované věci rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Vladimíry Kosovcové a soudců JUDr. Naděždy Zachystalové a JUDr. Jana Klášterky. Z tvrzení stěžovatele uvedeného v ústavní stížnosti, které se opírá o přípis předsedkyně senátu 58 Co ze dne 30. srpna 2007 na č. listu 483, pak nelze dovodit tvrzené porušení práva stěžovatele na zákonného soudce. Ústavní soud tudíž nemohl přisvědčit oprávněnosti ústavní stížnosti stěžovatele ani pokud se týká této námitky.
Napadená rozhodnutí nejsou ani v rozporu s rozhodnutími Ústavního soudu, na která stěžovatel v ústavní stížnosti odkazuje, neboť se týkají případů založených na zcela jiném právním základě.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícím soudem jsou takto ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu