ECLI:CZ:US:2009:4.US.47.09.1
sp. zn. IV. ÚS 47/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Ing. L. K., bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2007, č.j. 2 Cad 98/2006-103, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. srpna 2008, č.j. 6 Ads 97/2008-134, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání, navrhovatelky, kterým se domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.
Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatelka nebyla právně zastoupena (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka podala v téže či v obdobné věci dalších 14 návrhů, přičemž ani v jednom případě nebyla právně zastoupena. V dvanácti případech, ze třinácti dosud ukončených řízení, bylo důvodem pro odmítnutí jejího návrhu právě nezajištění právního zastoupení. Stěžovatelka byla opakovaně v předchozích řízeních vyzývána k odstranění vad, resp. byla jí prodlužována lhůta k odstranění vad (18x v již ukončených řízeních). Znovu byla na vady podání upozorněna i v další věci sp.zn. II.ÚS 2624/08.
Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatelka byla opakovaně obeznámena s podmínkou povinného právního zastoupení, a bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby vady odstranila, resp. aby další její podání již tuto vadu neobsahovala. Přístup navrhovatelky, kdy naopak řízení prodlužovala tím, že vyčkávala, až ji Ústavní soud vyzve k odstranění vad, (přičemž ve většině případů byly tyto výzvy marné), nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto Ústavní soud rozhodl o odmítnutí návrhu stěžovatelky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2009
JUDr. Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka