ECLI:CZ:US:2009:4.US.480.09.1
sp. zn. IV. ÚS 480/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky V. T., zastoupené Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Bořetíně 73, směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 2707/2008-25 ze dne 8. prosince 2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a po včasném odstranění vad splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na spravedlivý proces vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 18 Ro 37/2008 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Jindřichově Hradci uložil stěžovatelce platebním rozkazem č. j. 18 Ro 37/2008-6 ze dne 25. ledna 2008 (dále jen "platební rozkaz") zaplatit žalobkyni Kooperativa pojišťovna, a.s. Vienna Insurance Group (dále jen "žalobkyně") částku 634,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 6.669,- Kč. Stěžovatelka proti platebnímu rozkazu nepodala včas odpor a ten dne 23. února 2008 nabyl právní moci. Dne 1. října 2008 požádala stěžovatelka o prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu a o přiznání odkladného účinku tohoto návrhu. Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením č. j. 18 Ro 37/2008-10 ze dne 5. listopadu 2008 návrh stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu zamítl a návrhu na prominutí zmeškání lhůty odkladný účinek nepřiznal. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví citovaným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že soudy obou stupňů vyslovily bez dalšího závěr, že ze stěžovatelkou předložené lékařské zprávy nelze s určitostí dovodit, že právě v době, kdy běžela lhůta k podání odporu, byl zdravotní stav stěžovatelky dekompenzován s nutností klidového režimu, co tento klidový režim znamená a zda vylučuje např. podat písemnost na poštu. V tom spatřuje pochybení obecných soudů, neboť podle stěžovatelky v hodnocení lékařské zprávy nepostupovaly správně, když nemají dostatek odborných znalostí a informací. Buď měly obecné soudy lékařskou zprávu hodnotit po vyjádření odborníka, nebo si měly vyžádat její doplnění lékařem, který ji vystavil. To však neučinily. V důsledcích popsaného postupu obecných soudů spatřuje stěžovatelka porušení svého práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.
V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Své rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnil. Nelze přehlédnout též skutečnost, že předmětem řízení u obecných soudů byla částka 634,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, sp. zn. III. ÚS 748/07, sp. zn. I. ÚS 931/08, sp. zn. IV. ÚS 697/09 a další) přitom dal již v minulosti najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však v záhlaví citované rozhodnutí rozhodně považovat nelze) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu