ECLI:CZ:US:2009:4.US.49.09.1
sp. zn. IV. ÚS 49/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. února 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické o ústavní stížnosti Mysliveckého sdružení Háje, Štítov 31, 336 01 Blovice, proti rozsudkům Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 31. 7. 2008 sp. zn. 4 C 64/2007 a Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2008 sp. zn. 61 Co 461/2008, a o návrhu na zrušení ustanovení §52 odst. 1 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, takto:
1) Ústavní stížnost se odmítá.
2) Návrh na zrušení ustanovení §52 odst. 1 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, napadá v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž mu byla jako žalovanému - uživateli honebních pozemků v katastrálním území Struhaře - uložena povinnost zaplatit žalobci částku 30.291,10 Kč s příslušenstvím a to jako náhradu škody způsobené zvěří na plodinách pozemku žalobce, jenž je součástí honebních pozemků, užívaných stěžovatelem.
V důvodech své stížnosti, po podrobném popisu vývoje dané věci, včetně provedeného dokazování a obsahu v řízení vydaných rozhodnutí, stěžovatel oponuje postupu obecných soudů při provádění dokazování a zejména při jeho hodnocení a následném právním posouzení věci. Dává najevo přesvědčení, že v daném případě bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, k němuž podle něj došlo zneužitím zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §132 o. s. ř., když fakticky bylo soudem I. stupně rozhodnuto na základě podle stěžovatele sporného důkazu - znaleckého posudku znalce, který již před zahájením řízení vypracoval posudek pro žalobce, na podkladě jehož závěrů soud - podle stěžovatele, jak podrobně rozvádí, nesprávně - učinil závěry nejen o výši škody, ale i o době vzniku škody a jejím včasném uplatnění žalobcem v prekluzivní době. Soud také podle jeho názoru zneužil ustanovení §136 o. s. ř., když na určení výše škody aplikoval pouze svou úvahu, aniž by se snažil povolat znalce z oboru. Svou ústavní stížnost spojil stěžovatel, s odvoláním na ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, také s návrhem na zrušení ustanovení §52 odst. 1 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, neboť se z důvodů v návrhu rozvedených domnívá, že toto ustanovení je v rozporu s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a dále s obecnými principy právního státu.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy věnovaly posuzované věci patřičnou pozornost, jejich rozhodnutí jsou také pečlivě zdůvodněna. Námitkami stěžovatele i jeho argumentací (nyní rozvedenou v ústavní stížnosti), se tyto soudy náležitě vypořádaly. Již soud I. stupně ve svém rozsudku napadeném ústavní stížností podrobně vysvětil a logicky zdůvodnil své úvahy stran hodnocení provedených důkazů, vyznívající ve prospěch výpovědi soudního znalce - jehož ohledání škod byli přítomni další v posudku jmenovaní svědci a o jeho objektivitě neměl pochyb ani odvolací soud - z jehož závěrů pak převážně při svém rozhodování jmenovaný soud vycházel. Ústavní soud právě s ohledem na pečlivé vylíčení způsobu zhodnocení provedeného dokazování soudem I. stupně nesdílí názor stěžovatele o zneužití ustanovení §132 o. s. ř. o volném hodnocení důkazů a stejně tak nepřisvědčuje stěžovateli ani v jeho tvrzení o zneužití ustanovení §136 o. s. ř., umožňující za tam stanovených podmínek určit výši škody úvahou soudu. I v tomto směru totiž soud I. stupně, na přesvědčivost jehož rozhodnutí odkázal následně i odvolací soud, měl k dispozici a ve svém rozhodnutí zcela přesně popsal prokázané podklady pro své úvahy vedoucí ke stanovení výše škody podle §136 o. s. ř. Za těchto okolností stačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů, která Ústavní soud považuje za ústavně konformní, zcela odkázat a uzavřít, že porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces v daném případě Ústavní soud neshledal a stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou. Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení ustanovení §52 odst. 1 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení §43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení §52 odst. 1 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb. bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu