ECLI:CZ:US:2009:4.US.71.09.1
sp. zn. IV. ÚS 71/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatelky Mgr. A. P., zastoupené Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem Huťská 1383, Kladno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 14 To 658/2008-20 ze dne 4. 12. 2008, usnesení Okresního soudu v Kladně č. j. 5 Nt 107/2008-9 ze dne 6. 11. 2008, usnesení Okresního státního zastupitelství v Kladně sp. zn. 1 ZT 509/2008 ze dne 12. 11. 2008 a usnesení Policie České republiky, okresní ředitelství Kladno, ČTS: RKD-4316/TČ-2008-70 ze dne 4. 11. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 12. 1. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci.
Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že usnesením Policie České republiky, okresního ředitelství Kladno, ČTS: RKD-4316/TČ-2008-70 ze dne 4. 11. 2008 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), ve formě účastenství dle §10 odst. 1 písm. c) trestního zákona, a trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1 trestního zákona. Stížnost proti tomuto usnesení byla usnesením Okresního státního zastupitelství v Kladně sp. zn. 1 ZT 509/2008 ze dne 12. 11. 2008 jako nedůvodná zamítnuta. Usnesením Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") č. j. 5 Nt 107/2008-9 ze dne 6. 11. 2008 byla stěžovatelka v souvislosti s podezřením ze spáchání výše uvedené trestné činnosti vzata do vazby, a to z důvodů uvedených v §67 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") následně usnesením č. j. 14 To 658/2008-20 ze dne 4. 12. 2008 rozhodnutí okresního soudu zrušil a nově rozhodl tak, že se stěžovatelka bere do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. b) trestního řádu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že vydáním výše uvedených rozhodnutí došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, vyplývajících z čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 39, věty prvé, a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 14 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřovala stěžovatelka v tom, že jí nebyla zákonným způsobem poskytnuta možnost obhajoby a že usnesení o zahájení trestního stíhání, jakož i usnesení o vzetí do vazby, které na usnesení o zahájení trestního stíhání bezprostředně navazovalo, byla vydána v rozporu se zákonem. Stěžovatelka namítala, že nebylo možné zahájit trestní stíhání pro trestný čin, jehož se měla dopustit ve formě pomoci, aniž by bylo zjištěno, zda byl vůbec spáchán hlavní trestný čin, která osoba se jej dopustila a který konkrétní prostředek byl ke spáchání tohoto trestného činu použit. Stěžovatelka konstatovala, že v případě účastenství na spáchání trestného činu je obhajoba akcesoricky navázána na obhajobu hlavního pachatele. Jestliže však tento nebyl, stejně jako i další zákonné znaky skutkové podstaty, orgány činnými v trestním řízení specifikován, nemohla stěžovatelka efektivně hájit svá práva. Z výše uvedeného pak lze rovněž logicky odvodit nezákonnost vazby, neboť nebylo-li trestní stíhání zahájeno v souladu se zákonem, nebylo ani možno rozhodnout o vzetí stěžovatelky do vazby. Stěžovatelka v této souvislosti vyjádřila nesouhlas s konstatováním krajského soudu, že rozhodování o vazbě je oddělené od důvodů trestního stíhání, a poukázala na to, že takový přístup je v rozporu jak s účelem trestního řízení, tak i s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 347/96 ze dne 10. 12. 1997 (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 9, nález č. 155, str. 349 a násl.). Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud usnesení krajského soudu č. j. 14 To 658/2008-20 ze dne 4. 12. 2008, usnesení okresního soudu č. j. 5 Nt 107/2008-9 ze dne 6. 11. 2008, usnesení Okresního státního zastupitelství v Kladně sp. zn. 1 ZT 509/2008 ze dne 12. 11. 2008 a usnesení Policie České republiky, okresní ředitelství Kladno, ČTS: RKD-4316/TČ-2008-70 ze dne 4. 11. 2008, svým nálezem zrušil.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že při svém rozhodování vychází ze zásady subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, jež je třeba vnímat jako řízení mimořádné. Ústavní soud uplatňuje zásadu zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci především tam, kde dosud nebylo meritorně rozhodnuto. Usnesení, kterým se podle ustanovení §160 odst. 1 trestního řádu rozhoduje o zahájení trestního stíhání, je úkonem se závažnými důsledky pro osobu obviněného a k jeho vydání smí dojít jedině v zákonných mezích (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny). Toto rozhodnutí má však ve své podstatě toliko předběžný charakter a jeho smyslem ve vztahu k obviněnému je oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což je podmínkou dalších procesních úkonů v trestním řízení. Důvodnost a zákonnost trestního stíhání bude příslušnými orgány z úřední povinnosti zkoumána po celou dobu řízení. Ústavní soud proto ve vztahu k usnesení o zahájení trestního stíhání koriguje toliko extrémní vybočení z rámce zákonnosti, mající za následek porušení ústavně zaručených práv. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.
V prvé řadě je třeba podotknout, že námitky stěžovatelky směřovaly pouze do té části usnesení o zahájení trestního stíhání, která se týkala jednání, jež bylo orgány činnými v trestním řízení kvalifikováno jako pomoc k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona. Stěžovatelka však byla obviněna rovněž z jednání, jehož se měla dopustit přímo, tzn. nikoliv ve formě účastenství dle §10 odst. 1 trestního zákona, přičemž toto jednání spočívalo v tom, že nejméně od počátku roku 2007 opakovaně, bez lékařského předpisu, prodávala osobám v usnesení o zahájení trestního stíhání specifikovaným lék s názvem Codein, ačkoliv si byla vědoma, že tento lék obsahuje 30 mg codeini dihydrogenphosphas hemihydricus, který je veden v seznamu II. omamných látek dle Jednotné úmluvy o omamných látkách ve znění jejího protokolu vyhlášeného pod č. 458/1991 Sb., kde je stanoveno, že tento lék se smí prodávat pouze na lékařský předpis. Z usnesení Policie České republiky, okresní ředitelství Kladno, ČTS: RKD-4316/TČ-2008-70 ze dne 4. 11. 2008 se dále podává, že výše popsané jednání bylo posouzeno tak, že stěžovatelka neoprávněně prodala jinému přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, čímž byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1 trestního zákona.
Ústavní soud se za těchto okolností nemohl ztotožnit s tvrzením stěžovatelky, obsaženým v ústavní stížnosti, že "trestní stíhání stěžovatelky bylo bez ohledu na jeho právní kvalifikaci zahájeno toliko pro účastenství, a to ve formě pomoci". Naopak, z usnesení o zahájení trestního stíhání je zřejmé, že krom jednání, které bylo kvalifikováno jako pomoc k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona, byla stěžovatelka stíhána rovněž pro jednání, jehož se měla dopustit přímo, tzn. nikoliv ve formě účastenství dle §10 odst. 1 trestního zákona. Vazební důvod specifikovaný v usnesení krajského soudu č. j. 14 To 658/2008-20 ze dne 4. 12. 2008, tj. obava z možného ovlivňování svědků, se přitom zjevně vztahoval nejen k trestné činnosti spáchané formou účastenství, ale rovněž k posledně uvedenému obvinění. Z výše uvedeného vyplývá, že i v případě, že by stěžovatelčiny námitky byly shledány důvodnými, její trestní stíhání pro trestnou činnost uvedenou v bodě 2) usnesení o zahájení trestního stíhání by stále pokračovalo a stejně tak by bylo důvodným omezení její osobní svobody prostřednictvím vazby. Za těchto okolností ponechává Ústavní soud, v souladu se zásadou zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, na orgánech činných v trestním řízení, aby se v jeho dalším průběhu s námitkami stěžovatelky vypořádaly.
Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu