ECLI:CZ:US:2009:4.US.824.09.1
sp. zn. IV. ÚS 824/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. května 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatele A. H., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Puškinova 5, Vyškov, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 4/2009-25 ze dne 27. 1. 2009 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 164/2008-13 ze dne 21. 10. 2008 a o návrhu na zrušení §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a čl. I bod 22 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 3. 4. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněný přípisem doručeným dne 8. 4. 2009, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů a současně zrušení §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), a čl. I bod 22 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen "zákon č. 7/2009 Sb.").
Z obsahu ústavní stížnosti, z jejích příloh a ze spisu Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") sp. zn. 29 Ca 164/2008 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem krajského soudu č. j. 29 Ca 164/2008-13 ze dne 21. 10. 2008 byla dle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "soudní řád správní") odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Brně. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel kasační stížnost, která byla usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 4/2009-25 ze dne 27. 1. 2009 odmítnuta z důvodu zmeškání lhůty. Nejvyšší správní soud za užití ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 4 občanského soudního řádu a §42 odst. 5 soudního řádu správního dovodil, že usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno dne 14. 11. 2008, byť tento jej fakticky převzal až dne 19. 11. 2008. Posledním dnem lhůty k podání kasační stížnosti tak byl pátek 28. 11. 2008, kasační stížnost přitom byla podána elektronicky až dne 3. 12. 2008.
Stěžovatel měl za to, že krajský a Nejvyšší správní soud svým postupem neoprávněně zasáhly do jeho ústavně zaručených práv vyplývajících z čl. 1, čl. 6, čl. 13, čl. 14, čl. 17 a čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 a čl. 4 Ústavy České republiky a čl. 1 čl. 3, čl. 4. čl. 5, čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřoval stěžovatel v aplikaci fikce doručení, kterýžto institut označil za protiústavní, a dále v tom, že Nejvyšší správní soud nezohlednil a neodstranil vady, jimiž trpělo řízení před krajským soudem. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, jak uvedeno výše.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas, ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího správního soudu byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu tohoto rozhodnutí.
Stěžovatel opíral svou argumentaci v prvé řadě o protiústavnost ustanovení §50c odst. 4 občanského soudního řádu, jež se týká doručování písemností v občanském soudním řízení a na základě §42 odst. 5 soudního řádu správního se užije i v soudním řízení správním. Ustanovení §50c odst. 4 občanského soudního řádu stanoví, že nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; to neplatí, je-li náhradní doručení písemnosti vyloučeno (§50d odst. 1) nebo bylo-li uložení písemnosti neúčinné. Toto ustanovení (tzv. fikce doručení) upřesňuje ustanovení §46 odst. 3 občanského soudního řádu, kterým je zakotveno tzv. náhradní doručování a doručování uložením. Předpokladem pro doručení tímto způsobem je podmínka, že se adresát v místě doručení zdržuje, přičemž z důvodu obtížnosti ověřování této skutečnosti zákon v §46 odst. 6 občanského soudního řádu zakotvuje vyvratitelnou právní domněnku o tom, že se adresát v místě doručování zdržoval.
Je tedy zřejmé, že ustanovení §50c odst. 4 občanského soudního řádu pouze sleduje účel občanského soudního řízení, vyplývající z ustanovení §6 občanského soudního řádu, tedy zajišťuje, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Na druhé straně je napadené ustanovení výrazem obecné právní zásady vigilantibus iura scripta sunt (každý nechť si střeží svá práva), která se projevuje v požadavku na součinnost ze strany účastníků řízení. Fikce doručení dle ustanovení §50c odst. 4 občanského soudního řádu plní funkci zrychlení řízení a odstranění zdlouhavého zjišťování ohledně řádného doručení. Navíc nepředstavuje pro účastníka řízení nezhojitelný zásah do jeho procesních práv, když zákon předvídá i možnost tuto skutečnost vyvrátit (§46 odst. 6 občanského soudního řádu). Z výše uvedeného vyplývá, že zákonodárcem zvolené řešení lze posoudit jako proporcionální a vyvážené a Ústavní soud tedy neshledal tvrzené důvody protiústavnosti napadeného ustanovení §50c odst. 4 občanského soudního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 407/05, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Nejvyšší správní soud tedy neporušil ústavně zaručená práva stěžovatele, když v projednávané věci na základě aplikace §50c odst. 4 občanského soudního řádu dospěl k závěru, že usnesení krajského soudu č. j. 29 Ca 164/2008-13 bylo stěžovateli doručeno dne 14. 11. 2008, což koresponduje s obsahem spisu, dle nějž byla zásilka, obsahující předmětné usnesení, uložena na poště dne 4. 11. 2008. Za daných okolností, kdy stěžovatel podal kasační stížnost až dne 3. 12. 2008, neměl Nejvyšší správní soud jinou možnost než ji pro opožděnost odmítnout. Námitka stěžovatele, že Nejvyšší správní soud měl přihlédnout k vadám řízení před krajským soudem, nebyla případná, neboť byla-li kasační stížnost odmítnuta z procesních důvodů, nebylo možno se vadami napadeného rozhodnutí věcně zabývat. Ústavní soud proto návrh na zrušení §50c odst. 4 občanského soudního řádu a ústavní stížnost v části, v níž bylo navrhováno zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 4/2009-25 ze dne 27. 1. 2009, odmítl jako zjevně neopodstatněné dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Usnesení krajského soudu č. j. 29 Ca 164/2008-13 ze dne 21. 10. 2008 nemohl meritorně zkoumat ani Ústavní soud, neboť ústavní stížnost byla v části, v níž směřovala proti tomuto rozhodnutí, nepřípustná a tedy věcného projednání nezpůsobilá. Stěžovatel totiž z důvodu opožděného podání kasační stížnosti ve vztahu k usnesení krajského soudu řádně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V této části tedy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Návrh na zrušení čl. I bod 22 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl novelizován §49 a §50 občanského soudního řádu, pak Ústavní soud odmítl dle §43 odst. 2 písm. b) a §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť nezbytnou podmínkou pro podání návrhu dle §74 zákona o Ústavním soudu je, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele došlo v důsledku aplikace předpisu, jehož zrušení je navrhováno. Jelikož čl. I bod 22 zákona č. 7/2009 Sb. nabývá účinnosti až dne 1. 7. 2009, nemohl být v projednávané věci vůbec aplikován, a stěžovatele bylo proto nutno ve vztahu k návrhu na jeho zrušení považovat za osobu zjevně neoprávněnou.
K doplnění ústavní stížnosti přípisem zaslaným elektronicky dne 10. 5. 2009 nemohl Ústavní soud přihlédnout, neboť toto podání nebylo učiněno prostřednictvím právního zástupce. Pouze pro úplnost Ústavní soud podotýká, že skutečnosti v přípise uvedené nebyly způsobilé výsledek řízení o ústavní stížnosti jakkoliv ovlivnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. května 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu Ústavního soudu