ECLI:CZ:US:2009:4.US.83.09.2
sp. zn. IV. ÚS 83/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2009 ve věci ústavní stížnosti S. M., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008 čj. 25 Cdo 3044/2008-243 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 13. 1. 2009 byl Ústavnímu soudu doručen stručný návrh stěžovatele (předaný k poštovní přepravě dne 12. 1. 2009), v němž navrhl zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Ústavní soud toto podání nejprve přezkoumal z hlediska formálních náležitostí. Shledal, že stěžovatel nebyl a není zastoupen advokátem [viz ustanovení §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže jeho podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Pokud tato formální podmínka řízení před Ústavním soudem není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z řady předchozích rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně a dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Tyto požadavky, kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jsou stěžovateli známy již řadu let. Od roku 2002 bylo Ústavním soudem pro neodstranění vad odmítnuto čtyřicet dva návrhů stěžovatele. Za zmíněnou dobu byl tedy stěžovatel mnohokrát informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby stěžovatel byl v řízení o ní advokátem také zastoupen.
Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na zmíněné poznatky z návrhů stěžovatele již není třeba, aby poučení o náležitostech ústavní stížnosti bylo stěžovateli formalisticky znovu a znovu zasíláno u každé z jeho dalších ústavních stížností.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
V projednávané věci tak soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2009
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj