ECLI:CZ:US:2009:4.US.88.09.1
sp. zn. IV. ÚS 88/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele B. V., zastoupeného JUDr. Renátou Sladkou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Týnská 10, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 394/2008 ze dne 22. října 2008 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 55 C 337/2004-51 ze dne 14. září 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho základních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat v záhlaví citovaná rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně provádění a hodnocení důkazů a interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.
Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v záhlaví citovanými rozhodnutími rozhodly zcela správně a zcela v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí přehledně, logicky, srozumitelně a podrobně odůvodnily, přičemž se bez jakýchkoli pochyb dostatečně vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Námitky stěžovatele uváděné v ústavní stížnosti považuje Ústavní soud za neopodstatněné. S ohledem na to, že se všemi podstatnými námitkami stěžovatelů, resp. skutečnostmi námitkami dotčenými, se naprosto dostatečně vypořádaly ve svých rozhodnutích již obecné soudy, odkazuje Ústavní soud pro stručnost na odůvodnění těchto rozhodnutí.
Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud dodává, že pokud stěžovatel nesouhlasil s nepřiznáním náhrady nákladů řízení jeho osobě v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 63/97, nic mu nebránilo, aby se ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 502/2003-91 ze dne 17. března 2004 (jímž bylo nepřiznání nákladů řízení rozhodnuto). Jestliže to ale neučinil a toto rozhodnutí existuje a je pravomocné, je stěžovatel samozřejmě povinen protistranou na základě zrušeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 11 C 63/97-31 ze dne 10. prosince 1998 (přiznávajícího stěžovateli náhradu nákladů řízení) vyplacenou náhradu nákladů řízení jako bezdůvodné obohacení vrátit.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu