ECLI:CZ:US:2009:Pl.US.9.07.1
sp. zn. Pl. ÚS 9/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila a Jiřího Nykodýma, o návrhu Královské kanonie premonstrátů, Strahovské nádv. 1/132, Praha 1, zastoupené JUDr. Karlem Klímou, advokátem v Praze 1, Hradčanské náměstí 12, na přistoupenínavrhovatele jako vedlejšího účastníka v řízení sp. zn. Pl. ÚS 9/07 o návrhu skupiny senátorů na zrušení §29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 22. září 2009, se navrhovateldomáhá, aby Ústavní soud připustil jeho přistoupení v postavení vedlejšího účastníka, a to do řízení vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 9/07, jehož předmětem je návrh skupiny senátorů na zrušení §29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Navrhovatel tvrdí, že se cítí touto záležitostí významným způsobem dotčen a na výsledku řízení v této věci má legitimní právní zájem.
Navrhovatel uvádí, že byl úspěšným účastníkem řízení ve věci ústavní stížnosti I. ÚS 663/06 a že v tomto nálezu Ústavní soud část své argumentace spojil v jeho prospěch s konstatováním závěru, který je shodný s názorem skupiny senátorů ve věci Pl. ÚS 9/07, totiž že dlouhodobá nečinnost Parlamentu porušuje Ústavu a Listinu základních práv a svobod. Navíc připuštění navrhovatele jako vedlejšího účastníka je též v zájmu veřejném, neboť se v řízení jedná o případné zrušení právního předpisu, čili o akt všeobecné a celostátní důležitosti. Odvolává se přitom rovněž na možnost subsidiárního použití §93 odst. 1 a 2 o. s. ř. s odvoláním na odbornou publikaciWagnerová, E. a kol.: Zákon o Ústavním soudu. Praha: ASPI 2007, s. 232-4.
Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není přípustný. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), výslovně upravuje situace, za nichž v řízení před Ústavním soudem mohou vystupovat též vedlejší účastníci řízení. To platí rovněž o účastenství v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů, které již svou povahou vylučuje, aby v řízení jako účastníknebo vedlejší účastník vystupoval někdo jiný, než komu zákon o Ústavním soudu výslovně takové postavení přiznává. V tomto případě však situace, kterou předvídá §35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nenastala a §69 zákona o Ústavním soudu není v případě navrhovatele použitelný (v podrobnostech Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck 2007, s. 406-410 a tam uvedená judikaturaÚstavního soudu). Okruh účastníků řízení podle §64 až §71 zákona o Ústavním soudu je jednoznačně vymezen, proto účastenství (byť i vedlejší) jiných než tam uvedených osob nepřichází v úvahu, když v dané věci se jedná o abstraktní kontrolu ústavnosti objektivního práva.
Vzhledem k tomu, že návrh na přiznání vedlejšího účastenství není návrhem na rozhodnutí ve věci samé, bylo o něm rozhodnuto postupem podle §43 odst. 2 písm. b)ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to v návaznosti na čl. 1odst. 2 písm. c) Sdělení Ústavního soudu č. 202/2009 Sb. tak, že se jedná o návrh, který zákon o Ústavním soudu nepřipouští.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2009
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu