ECLI:CZ:US:2010:1.US.1008.10.1
sp. zn. I. ÚS 1008/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., zastoupené JUDr. Jiřinou Jirákovou, advokátkou se sídlem Slaný, Třebízského 175, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 988/2009-62 ze dne 16. 12. 2009, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 112/2008-41 ze dne 24. července 2008 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 42 Cm 42/2007-23 ze dne 14. 1. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí. Opírá jí zejména o následující důvody:
V záhlaví citovaným usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2008, č. j. 5 Cmo 112/2008-41, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 42 Cm 42/2007-23 ze dne 14. 1. 2008, jímž tento soud zamítl návrh stěžovatelky na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové původně pod sp. zn. 43 Sm 972/2002.
Stěžovatelka se svým návrhem adresovaným Krajskému soudu v Hradci Králové domáhala obnovy řízení, "které Krajský soud v Hradci Králové dříve projednal a rozhodl pod sp. zn. 43 Sm 972/2002", neboť jak vyplývá z usnesení Policie České republiky, stěžovatelka směnku ani další dokumenty nepodepsala, což vyplynulo z vypracovaného znaleckého grafologického posudku. Proto Policie věc odložila, neboť se nepodařilo prokázat, kdo jménem stěžovatelky bez jejího vědomí dokument podepsal. Z toho jednoznačně plyne, že je zde důvod pochybovat o pravosti směnky, která byla v prvopisu předložena a o jejímž zaplacení bylo v řízení vedeném pod citovanou sp. zn. 43 Sm 972/2002 rozhodnuto. Uvedené skutečnosti a důkazy však nemohla stěžovatelka v tomto řízení použít, byť by evidentně mohly přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci samé, ve které byla společně se svým bývalým manželem zavázána k plnění ze směnečného platebního rozkazu ve prospěch společnosti Profireal, a. s., (nyní PROFI CREDIT Czech, a. s.) v celkové částce 89.600,- Kč ze směnky, kterou prokazatelně nepodepsala, a kde byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti pouze pro opožděnost námitek stěžovatelky.
Vzhledem ke skutečnosti, že všechna tři napadená usnesení hodnotí pouze otázku opožděnosti námitek stěžovatelky a nikoli důvody obnovy řízení, domnívá se stěžovatelka, že tímto postupem obecných soudů bylo porušeno její právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a právo na spravedlivý proces, jež je jí především zaručeno článkem 10 odst. 2 a článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 42 Cm 42/2007 (jehož součástí je i spis původně evidovaný pod sp. zn. 43 Sm 972/2002 - dále také "původní spis"). Zjistil, že návrhem ze dne 20. 6. 2007 se stěžovatelka domáhala obnovy směnečného řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 16/2006 (původně evidovaný pod sp. zn. 43 Sm 972/2002). Jako důvod obnovy uvedla, že její námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu nebyly projednány a že jí tak byla odňata možnost jednat před soudem. V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu namítla, že ani směnku ani úvěrovou smlouvu nepodepsala. V rámci šetření provedeného Policii ČR pak bylo znalcem dokonce zjištěno, že podpis stěžovatelky na směnce byl padělán. Policie ČR však věc odložila, protože se nepodařilo prokázat, kdo za stěžovatelku listiny podepsal. Protože tyto důkazy nemohla stěžovatelka použít v předchozím řízení, navrhla povolení jeho obnovy.
Z obsahu spisu sp. zn. 43 Cm 16/2006 (původně sp. zn. 43 Sm 972/2002) krajský soud zjistil, že dne 12. 8. 2003 byl pod č. j. 43 Sm 972/2002-6 vydán směnečný platební rozkaz, kterým bylo oběma žalovaným (tedy stěžovatelce a Ing. P. V.) uloženo zaplatit žalobci (společnosti Profireal, a. s.) společně a nerozdílně částku 89.600,- Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Ve směnečném platebním rozkazu byli žalovaní zároveň poučeni o tom, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu musí být podány do tří dnů a musí v nich být uvedeno vše, co žalovaní proti uložené platební povinnosti namítají. Stěžovatelka obdržela směnečný platební rozkaz dne 26. 8. 2003 (srov. č.l. 6 původního spisu), námitky podala doporučeně na poštu 2. 9. 2003 (srov. č.l. 7, 8 původního spisu), tedy opožděně. Usnesením č. j. 43 Sm 972/2002-12 ze dne 5. 2. 2004 soud námitky jako opožděné odmítl, usnesení nabylo právní moci po projednání odvolání dne 7. 9. 2006 (srov. č.l. 22 původního spisu).
Za tohoto stavu učinil krajský soud závěr, že stěžovatelka ze své viny podala námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu opožděně a tím zapříčinila, že nemohlo být provedeno dokazování k tomu, že směnku nepodepsala. Pokud by podala námitky včas, soud by postupoval při dokazování obdobně, jako postupoval následně policejní orgán, a pravost podpisu na směnce by podrobil znaleckému zkoumání. Stěžovatelka se tedy nyní - podle krajského soudu - nemůže úspěšně domáhat povolení obnovy řízení; podle §288 o. s. ř. totiž může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout pravomocný rozsudek, jestliže tu jsou nové skutečnosti nebo důkazy, které mimo jiné nemohl bez své viny účastník použít v původním řízení před soudem prvního stupně. Proto Krajský soud v Hradci Králové žalobu podle ustanovení §235e odst. 1 o. s. ř. usnesením č. j. 42 Cm 42/2007-23 ze dne 14. 1. 2008 zamítl (výrok I). Výrokem II uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení.
K odvolání stěžovatelky bylo usnesením Vrchního soudu v Praze z 24. 7. 2008, č. j. 5 Cmo 112/2008-41, citované usnesení krajského soudu potvrzeno (výrok I). Výrokem II byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení. Vrchní soud zejména zdůraznil, že z procesního hlediska stěžovatelka sama zavinila, že nebylo možné její námitky projednat a navrhovat důkazy k tvrzením v nich uvedeným.
O dovolání stěžovatelky rozhodl Nejvyšší soud usnesením z 16. 12. 2009, č. j. 29 Cdo 988/2009-62, tak, že ho jako nepřípustné odmítl. Neshledal, že by rozhodnutí vrchního soudu mělo zásadní právní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a ani jiný důvod přípustnosti dovolání nebyl dán. Výrokem II uložil stěžovatelce zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení. V odůvodnění se zcela ztotožnil s právními závěry prvostupňového a druhostupňového soudu a samu věc označil za jednoduchou až triviální.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala zejména ochrany svého základního práva na spravedlivý proces a základního práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, přezkoumal Ústavní soud z těchto hledisek napadená rozhodnutí i řízení, z něhož tato rozhodnutí vzešla a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
K věci samé Ústavní soud dodává, že napadená rozhodnutí jsou zcela v souladu s právem, ať už jednoduchým či ústavním. V kontextu právě projednávané věci - jejíž hlavní kontury byly dostatečně popsány v částí II tohoto usnesení - Ústavní soud ještě poznamenává, že "hmotněprávní spravedlnosti" nemůže být zásadně dosaženo za cenu porušení procesních pravidel. Ta jsou, zejména v oblasti práva směnečného, poměrně přísná, leč v zájmu zachování právní jistoty, tedy jednoho z atributů demokratického právního státu, nezbytná (čl. 1 odst. 1 Ústavy). To by si měla uvědomit i stěžovatelka, která se do stávající situace vlastní vinou dostala. Zde platí stará zásada "iura vigilantibus, non dormientibus prosunt".
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva a svobody, jichž se stěžovatelka dovolává, napadenými rozhodnutími zjevně porušeny nebyly.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. června 2010
Vojen Guttler v. r.
předseda senátu