ECLI:CZ:US:2010:1.US.1062.10.1
sp. zn. I. ÚS 1062/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. V. B., zastoupené JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem se sídlem Kolín, Politických vězňů 27, proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 3. 2010, čj. 22 Nc 603/2010 - 21, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného usnesení Okresního soudu v Kolíně, kterým byl ustanoven znalec z oboru psychiatrie za účelem zpracování znaleckého posudku ohledně jejího duševního stavu. Stěžovatelka uvedla, že tímto usnesením byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 5 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to zejména tím, že bylo vydáno předčasně a je nepřezkoumatelné.
V souladu s ustanovením §42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb. (dále jen "zákon a Ústavním soudu"), se soudce zpravodaj nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuelních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy ani procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících dané řízení (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Řízení před obecným soudem jako zákonem upravený proces poznávání a hodnocení skutečností rozhodných pro aplikaci hmotně právní normy, a na této aplikaci postavené meritorní rozhodnutí ve věci samé, podléhá, v celém svém průběhu, procesnímu vývoji, jehož případné vady lze jen stěží přezkoumat a eventuálně napravit jinak než v rámci přezkumu konečného rozhodnutí ve věci, včetně řízení, které mu předcházelo. Usnesení o ustanovení znalce, v řízení o návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům, je právě takovým dílčím krokem ve zmíněném řízení před Okresním soudem v Kolíně. Nejedná se tedy o konečné rozhodnutí ve věci samé, protože celé řízení je vlastně na samém počátku. Stěžovatelka tedy stojí na samém počátku celého řízení před obecnými soudy, v rámci kterého může navrhovat odstranění eventuálních procesních vad obvyklým a zákonem předvídaným způsobem. Ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů nastupuje teprve tehdy, jestliže by takové vady nebyly odstraněny ani v řízení o opravných prostředcích před odvolacím soudem (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
V předmětné věci stěžovatelkou napadené usnesení je rozhodnutím procesní povahy. Provedení znaleckého posudku je pouze jedním z důkazů v předmětném soudním řízení, který má v dané věci prokázat oprávněnost návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům. Není tedy konečným rozhodnutím ve věci samé, a proto proti němu nelze brojit ústavní stížností. Teprve když na základě znaleckého posudku bude vydáno soudní rozhodnutí ve věci samé, je možno jej napadnout opravnými prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. A až po vyčerpání všech těchto procesních prostředků lze podat proti konečnému pravomocnému rozhodnutí ústavní stížnost. Tato skutečnost činí ústavní stížnost stěžovatelky nepřípustnou, což je důvod pro její odmítnutí podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na uvedené závěry soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o ústavním soudu, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2010
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu