ECLI:CZ:US:2010:1.US.11.10.1
sp. zn. I. ÚS 11/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Lenkou Mitáčkovou, advokátkou se sídlem Zlín, Osvoboditelů 91, proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 10. 2009, čj. 16 Nc 1001/2005 - 34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") pro porušení práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Označeným usnesením okresní soud zamítl námitky stěžovatele (v řízení před obecnými soudy vystupoval jako povinný) proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 7. 2009, čj. 057Ex 1469/05 - 95. Stěžovatel popsal průběh exekučního řízení a uvedl, že pokud by proběhlo případné dokazování, byl by schopen prokázat, že příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 7. 2009 mu nebyl doručen v souladu se zákonnou úpravou doručování. Na podporu svého tvrzení uvedl, že v době vhození písemnosti do jeho poštovní schránky se nenacházel v místě svého trvalého bydliště, protože byl na dovolené a písemnost si vyzvedl dne 27. 7. 2009. Z obálky doručované písemnosti není zřejmé, kdy byla vhozena do schránky a od kterého data tedy začala běžet lhůta pro podání námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce.
Z obsahu ústavní stížnosti a připojeného usnesení Okresního soudu ve Zlíně, čj. 16 Nc 1001/2005 - 34, Ústavní soud zjistil, že zmíněný soud usnesením ze dne 26. 10. 2005, čj. 16 Nc 1001/2005 - 5, nařídil na majetek stěžovatele exekuci. Pověřený soudní exekutor rozhodl shora označeným příkazem o nákladech exekuce a oprávněného. Proti tomuto příkazu podal stěžovatel námitky, kterým exekutor nevyhověl a postoupil je, jako opožděně podané, okresnímu soudu. Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze skutečnosti, že lhůta k podání námitek počala stěžovateli běžet 17. 7. 2009 a posledním dnem osmidenní lhůty k jejich podání byl 24. červenec 2009. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal námitky až 3. 8. 2009, okresní soud je odmítl jako opožděně podané.
Ústavní soud si vyžádal od okresního soudu kopii doručenky, ze které vyplývá, že příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 7. 2009 byl doručen povinnému vložením do jeho poštovní schránky dne 16. 7. 2009 v 9 hodin, 50 minut. Tvrzení stěžovatele, že u zásilek nedoručovaných do vlastních rukou je vyloučeno, aby byl najisto určen počátek běhu lhůty, není tedy pravdivé.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Po přezkoumání ústavní stížnosti a stěžovatelem napadeného usnesení Ústavní soud zjistil, že zmíněné usnesení je dostatečně přesvědčivým a logicky věcně odpovídajícím způsobem odůvodněno. V postupu exekutora i zmíněného okresního soudu Ústavní soud neshledal nic protiústavního. Příkaz byl doručen v souladu s relevantními ustanoveními OSŘ. Skutečnost, že si stěžovatel doručenou písemnost z důvodu své dovolené vyzvedl později, nelze považovat za důvod, od něhož by bylo možno odvíjet porušení jeho základních práv.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., rozeznává, v ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. K odstranění pochybností o přijatelnosti návrhu si může Ústavní soud vyžádat stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti, event. spis či jinou dokumentaci, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud tato stanoviska účastníků obsahují relevantní tvrzení, může Ústavní soud vyzvat stěžovatele k jeho případné replice ve stanovené lhůtě. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Za této situace Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu