ECLI:CZ:US:2010:1.US.1174.10.1
sp. zn. I. ÚS 1174/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem Praha 3, Milešovská 2137/12, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2010, čj. 19 Co 568/2009 - 95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba na zaplacení částky 11.817,- Kč s úrokem z prodlení byla zamítnuta. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem odvolacího soudu byla porušena jedna ze základních zásad řízení, týkající se volného hodnocení důkazů, které byly provedeny a bylo na ně poukázáno i v odvolacím řízení. Nerespektování základních zásad občanského soudního řízení je i zásahem do základního práva stěžovatele na soudní ochranu, garantovaného Listinou základních práv a svobod.
Z připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že Obvodním soudem pro Prahu 4 byla žalované fyzické osobě uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 11.817,- Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 27. 1. 2010, čj. 19 Co 568/2009 - 95, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi spoluvlastníky došlo ke kvalifikované dohodě o hospodaření se společnou věcí, jejímž obsahem je výpočet náhrady ve výši 93,- Kč za 1 m2 bytové plochy pro vzájemné vyrovnání za užívání nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu. K opačným závěrům než soud prvního stupně dospěl v otázce, zda žalovaná měla k dispozici nebo bydlela v přízemním bytě o rozloze 27 m2 od 1. 1. 2005 do 31. 7. 2006. Je nesporné, že tento byt byl při povodních v roce 2002 vytopen, nezpůsobilý k užívání. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že po opravení bytu v květnu 2004 byl byt žalované předán, dopisem ze dne 28. 5. 2004, v němž jí bylo sděleno, že klíče od bytu si může vyzvednout. Žalovaná popřela, že by tento dopis dostala a stěžovateli se nepodařilo jeho doručení prokázat. Navíc z jeho obsahu vyplývá, že se nejedná o dopis adresovaný žalované, ale o obecné sdělení správy domu, že předmětný byt je stavebně hotov. Odvolací soud proto uzavřel, že zmíněný dopis není způsobilý prokázat tvrzení stěžovatele o tom, že předmětný byt jím byl žalované předán. Dopis není výzvou k převzetí bytu a jeho doručení prokázáno nebylo.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry odvolacího soudu. Stěžovatel v jeho postupu spatřuje porušení jedné ze základních zásad občanského soudního řízení a tím porušení jeho základního práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. K tomu však ve zkoumané věci nedošlo.
Po přezkumu ústavnosti řízení i napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že odvolací soud správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. Podrobně se zabýval argumenty stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Ústavní soud nemá jeho závěrům a právnímu hodnocení co vytknout.
Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel neprokázal porušení práv, jichž se dovolává. V předmětné věci se jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Pokud tedy odvolací soud rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. května 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu