ECLI:CZ:US:2010:1.US.1395.10.1
sp. zn. I. ÚS 1395/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HOLAS MARKET s.r.o., se sídlem Mikuláše Střely 117, 582 66 Krucemburk, směřující proti usnesení Policie ČR ze dne 2. 6. 2002 č. j. ORHB-67/Ch-Tě-2002, usnesení Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě ze dne 27. 6. 2002 č. j. 79/2002-27, usnesení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2002 č. j. KZn 307/2002-14, usnesení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 4. 3. 2003 č. j. 5 NZn 457/2002-18-19, usnesení Policie ČR ze dne 30. 4. 2003 č. j. ČTS ORHB-348/OKH-2002, usnesení Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 6. 2003 č.j. 1716/2002-57, usnesení Policie ČR ze dne 4. 12. 2003 č. j. ČTS ORHB-348/OHK-2002, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2002 č. j. 48 K 1067/99-199, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 5. 2009 č. j. 27 C 137/2006-111, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2010 č. j. 62 Co 472/2009-133, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 5. 2010 prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2, který podání předal poštovní přepravě dne 12. 5. 2010, se stěžovatelka domáhala posouzení shora uvedených rozhodnutí, neboť jimi mělo dojít k porušení práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Byť ústavní stížnost vykazovala i některé další vady [zejména stěžovatelka nebyla zastoupena právním zástupcem ve smyslu ust. §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], Ústavní soud však vzhledem k níže uvedenému nevyzýval k jejich odstranění.
Stěžovatelka sice dne 7. 5. 2010 podala poštovní přepravě podání, které však adresovala Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který toto podání obdržel dne 10. 5. 2010 a, jak svrchu uvedeno, dne 12. 5. 2010 je zaslal Ústavnímu soudu.
Podle §34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je třeba návrh na zahájení řízení podat písemně Ústavnímu soudu, musí z něj být patrno kdo jej činí, jaké věci se týká, co sleduje a musí mít další předepsané náležitosti.
Protože stěžovatelka v 60 denní lhůtě nepodala návrh Ústavnímu soudu, nýbrž soudu obvodnímu, nelze k datu předání návrhu poštovní přepravě stěžovatelkou přihlížet a hodnotit tak lze až datum předání návrhu poštovní přepravě obvodním soudem. Zřetelné pochybení jednatele stěžovatelky, spočívající v zaslání ústavní stížnosti soudu, jenž k jejímu projednání neměl pravomoc, mohl sice v daném případě zhojit Obvodní soud pro Prahu 2 (pokud by ještě v den doručení ústavní stížnosti tuto zaslal Ústavnímu soudu), Ústavní soud je však nemůže reparovat, neboť citované kogentní ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vylučuje prominutí zmeškání lhůty, v níž je nutno ústavní stížnost podat (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 248/96, Sb.n.u., sv. 6, str. 601). Obvodní soud jakožto orgán veřejné moci přitom nemá "stanovenou povinnost postoupit návrh Ústavnímu soudu; pokud tak přesto učinil, nelze považovat lhůtu vyžadovanou k podání příslušného návrhu za zachovanou, pokud není dodržena v okamžiku doručení takového postoupeného návrhu Ústavnímu soudu (resp. v okamžiku, kdy tento orgán předal postoupený návrhu k přepravě)" (srov. Wagnerová, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 113).
Byl-li návrh adresovaný Ústavnímu soudu předán poštovní přepravě až 12. 5. 2010 je zřejmé, že se tak stalo po zákonem stanovené 60 denní lhůtě (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a ústavní stížnost proto musela být mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (§43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2010
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj