ECLI:CZ:US:2010:1.US.1593.10.1
sp. zn. I. ÚS 1593/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. O. M., zastoupeného Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské nám. 12/777, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2010, čj. Nco 40/2010 - 271, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2010, čj. 1 Nc 1057/2010 - 282, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 6. 2010, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o jeho námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze. Tvrdil, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že současnému stavu předcházela skutečnost, kdy v rámci odvolacího řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Co 36/2006, byla rozhodnutím předsedy soudu ze dne 1. 4. 2008 tato věc odňata senátu 14 Co a přikázána senátu 24 Co. Důvodem odnětí byla skutečnost, že podle rozvrhu práce soudu, platného v době nápadu, věc náležela senátu 24 Co, a nikoli senátu 14 Co. Podle stěžovatele senát 14 Co Městského soudu v Praze tím, že od 12. 12. 2006 do 14. 8. 2008 odmítal věc postoupit příslušnému senátu 24 Co, ačkoli si byl vědom toho, že je senátem nezákonným, způsobil značné průtahy v řízení, což zakládá jeho nepřípustný poměr k věci. Stěžovatel vytkl Vrchnímu soudu v Praze, že se dostatečně s touto skutečností nevypořádal. Poukázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2770/07, v němž Ústavní soud rozhodoval o jeho ústavní stížnosti, směřující proti postupu Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 14 Co 36/2007.
Z kopií přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2010, čj. 1 Nc 1057/2010 - 282, kterým bylo rozhodnuto, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 6, Mgr. J. Š., není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. 14 C 251/2004. Dalším napadeným rozhodnutím je usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2010, čj. Nco 40/2010 - 271, kterým bylo rozhodnuto, že ve výroku vyjmenovaní soudci Městského soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Nc 1057/2010. Jedná se o soudce senátu příslušného projednat odvolání stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2010, čj. 1 Nc 1057/2010 - 282 (viz shora).
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Podstata problému (stěžovatele) spočívá v tom, že při projednávání jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ve věci sp. zn. 14 C 251/2004 došlo k tomu, že tato věc byla do rejstříku agendy Co Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, omylem zapsána, a tedy přidělena do senátu 14 Co, ač patřila do senátu (specializovaného) 24 Co. Za účelem odstranění pochybností o tom, který senát je v dané věci "zákonným soudcem", byla věc opatřením předsedy Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2008, sp. zn. Spr.1199/08, odňata senátu 14 Co a přidělena do senátu 24 Co. Stalo se tak za účelem nápravy shora zmíněného chybného zápisu, a nikoli proto, že by snad soudci senátu 14 Co byli podjati.
K argumentaci stěžovatele, týkající se předchozího chybného zápisu věci do rejstříku, se Ústavní soud již vyjádřil v usnesení sp. zn. II. ÚS 2770/07, na které stěžovatel m.j. odkázal. Ústavní soud zde zdůraznil, že bylo nutno zabývat se otázkou, zda postup obecného soudu poté, co zjistil chybný zápis věci stěžovatele do rejstříku (na rozdíl od věci posuzované v nálezu sp. zn. I. ÚS 93/99), vykazuje prvky svévole (což bylo důvodem vydání nálezu sp. zn. IV. ÚS 307/03) či nikoli.
Z toho, že obecný soud (viz napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2010) podrobně stěžovateli vyložil historii problému a způsob řešení, založený na rozvrhu práce platném v uvedené době, je zjevné, že ústavněprávní institut zákonného soudce (jeho vyložený smysl a účel) dotčen nebyl. Jinými slovy pochybení v postupu obecného soudu Ústavní soud neshledal ústavněprávní relevanci, která by byla způsobilá odůvodnit jeho zásah.
Další námitky stěžovatele, obsažené v ústavní stížnosti, jsou opakováním toho, co již uplatnil v řízení před obecnými soudy. Městský i vrchní soud se v odůvodnění napadených usnesení vyjádřily ke všem námitkám stěžovatele, týkajícími se podjatosti daných soudců. Ústavní soud neshledal porušení žádného aspektu spravedlivého procesu, jenž by byl způsoben rozhodováním obecných soudů o námitce podjatosti, a proto není dán důvod k jeho zásahu.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. července 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu