ECLI:CZ:US:2010:1.US.1597.10.1
sp. zn. I. ÚS 1597/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného Mgr. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem Masná 10, Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2009, č. j . 13 P 67/2009, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou k Ústavnímu soudu 2. 6. 2010 napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že je účastníkem řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod č. j. 13 P 67/2009, 29 P a Ne 247/2009 o úpravě poměrů nezletilé J. T., a to v procesní pozici otce nezletilé. V tomto soudním řízení byl stěžovateli ustanoven opatrovník pro doručování podle §29 odst. 3 o. s. ř. z řad advokátů z důvodu jeho neznámého pobytu. Stěžovatel namítá, že mu soud namísto řádného zjištění jeho pobytu a přijetí odpovídajících opatření ustanovil opatrovníka, když jinou adresu než formální trvalé bydliště nijak nezjišťoval. Stěžovatel má přitom trvalé bydliště na ohlašovně Městského obvodu Michálkovice v Ostravě. Vzhledem ke znalosti místních poměrů a tedy i faktického bydliště stěžovatele, mu byla pracovníky pošty korespondence doručována na adresu skutečného pobytu - O. Na této adrese se zdržují také rodiče stěžovatele, jež mohli potřebnou informaci soudu k jeho případnému dotazu poskytnout. Stěžovatel je již tři roky zaměstnán u VDI META výrobní družstvo invalidů, 1. máje 670/128, Ostrava-Vítkovice, i zde mu proto bylo možné zásilky doručit. Z uvedeného je patrné, že stěžovatel měl v době ustanovení opatrovníka a v době vydání napadeného rozhodnutí stálé bydliště a zjevně jej bylo možné kontaktovat. Stěžovatel poukazuje v této souvislosti na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 27/2000 a I. ÚS 204/2000, z nichž lze bez dalšího přijmout závěr, že i nepřítomnému účastníku řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů a základních práv. V daném případě nalézací soud nezjišťoval řádně pobyt stěžovatele a ustanovením opatrovníka nebyla zajištěna ochrana jeho zájmů a základních práv, neboť se jednalo o opatrovnictví zcela formální. Za této situace bylo dle názoru stěžovatele porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Napadené rozhodnutí bylo doručeno toliko ustanovenému opatrovníkovi, stěžovateli dosud doručeno nebylo, stěžovatel se o tomto rozhodnutí dozvěděl telefonicky dne 25. 5. 2010, tedy v okamžiku, kdy napadené rozhodnutí již nepochybně nabylo právní moci. Jelikož bylo nezákonným způsobem znemožněno stěžovateli uplatnit proti napadenému rozhodnutí řádné opravné prostředky, nemůže předložit kopii rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práv poskytuje ve smyslu ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost tak není podle názoru stěžovatele nepřípustná dle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavní soudu.
Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 13 P 67/2009, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2009, č. j. 13 P 67/2009-7, byl stěžovateli ve věci péče o nezletilou J. T., v řízení o svěření nezletilé do výchovy navrhovatelky M. D. ustanoven podle §29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu jeho neznámého pobytu opatrovník JUDr. J. L., advokátka. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2009, č. j. 13 P 67/2009-19, byla nezletilá svěřena do výchovy navrhovatelky (výrok I. rozsudku), stěžovateli bylo uloženo přispívat na výživu nezletilé částkou 1.500,- Kč měsíčně (výrok II. rozsudku). Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 11. 2009, č. j. 13 P 67/2009-48, byla matka nezletilé a otec - stěžovatel - zbaveni rodičovské odpovědnosti.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a to jestliže nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 cit. zákona. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ve smyslu čl. 83 Ústavy ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti (pravomoci) jiných orgánů veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána, a zásah Ústavního soudu připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle ust. §75 odst. 1 věta před středníkem zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3).
Takovým procesním (opravným) prostředkem zakotveným v právním řádu od 1. 1. 2001 je také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo.
Novelizací občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. bylo s účinností od 1. 7. 2009 do tohoto právního předpisu vloženo ustanovení §229 odst. 1 písm. h), dle nějž je možno žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže byl účastníku řízení ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny zákonné předpoklady. Tuto žalobu lze ve smyslu §234 odst. 5 občanského soudního řádu podat ve lhůtě 3 měsíců od doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí, přičemž dle ustanovení čl. II bodu 11 zákona č. 7/2009 Sb. je možno tento opravný prostředek využít i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem 1. 7. 2009. Tím se stala - přímo - nepoužitelnou nejen judikatura Ústavního soudu, na niž se stěžovatel v ústavní stížnosti odvolává, nýbrž i ta její část, jež vycházela ze zdůraznění okolnosti, že nebyl-li účastníku opatrovník ustanoven "řádně", nemohlo mu být ani řádně doručeno rozhodnutí ve věci, čímž se mu otevřela cesta k řádným opravným prostředkům (viz kupříkladu usnesení ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. III. ÚS 769/06).
Stěžovatel tak ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. mohl napadnout rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2009, č. j. 13 P 67/2009 žalobou pro zmatečnost namísto podání ústavní stížnosti. Měl k dispozici procesní prostředek k obraně svých práv, který, jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu, dosud nevyužil.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, když neshledal důvod k postupu dle ustanovení §75 odst. 2 tohoto zákona.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 2010
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj