ECLI:CZ:US:2010:1.US.1690.10.1
sp. zn. I. ÚS 1690/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky D. S., ve věci označené jako "přezkumné řízení a neposkytnutí žádosti o informaci", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl doručen návrh stěžovatelky, kterým požádala o "přezkumné řízení rozhodnutí ministerstva zdravotnictví jakou nemoci z povolání trpím jako dle zákona č. 209/92 Sb."
Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
Stěžovatelka však zastoupena advokátem není.
Stěžovatelka se v minulosti již opakovaně obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. O tomto nedostatku byla informována ve výzvě k odstranění vad ústavní stížnosti např. ve věci sp. zn. II. ÚS 35/02, posléze v usnesení sp. zn. II. ÚS 35/02, pak v odložení její ústavní stížnosti ve věci sp. zn. I. ÚS 2585/08, potom ve výzvě k odstranění vad ústavní stížnosti ve věci sp. zn. IV. ÚS 2754/08 a konečně i v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2754/08. O tomto nedostatku tedy byla stěžovatelka vícekrát informována.
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 22. června 2010
Vojen Güttler v. r.
soudce zpravodaj