ECLI:CZ:US:2010:1.US.179.10.1
sp. zn. I. ÚS 179/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. D. F., zastoupené JUDr. Věrou Valnou, advokátkou se sídlem Jindřichův Hradec, nám T. G. Masaryka 105/I, proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20. 7. 2009, čj. 9 P 284/2004 - 113, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 10. 2009, čj. 7 Co 2269/2009 - 147, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, z nichž prvým Okresní soud v Jindřichově Hradci zamítl návrh, aby bývalí manželé Ing. D. F. (stěžovatelka) a Ing. K. F. (její bývalý manžel) byli zproštěni poručenství k nezletilé Evě M. (jedná se o pseudonym) a výlučnou poručnicí byla ustanovena buď Ing. D. F., případně Ing. K. F. Krajský soud v Českých Budějovicích tento rozsudek potvrdil.
V ústavní stížnosti uvedla, že návrh na zrušení poručnictví svého bývalého manžela odůvodnila zejména tím, že poručnicí nezletilé Evy M. (své neteře) byla ustanovena na přání a doporučení její matky, tedy své sestry. V květnu r. 2004 stěžovatelka onemocněla, proto navrhla rozšířit poručnictví i na svého manžela Ing. K. F. V říjnu r. 2008 podal její manžel Ing. K. F. návrh na rozvod. Rozvodový rozsudek nabyl právní moci dne 17. 2. 2009. Tvrzení svého bývalého manžela o tom, že má zájem být dál poručníkem, považuje stěžovatelka "za účelové". Podle stěžovatelky není v rozporu se zájmem nezletilé, aby její poručnicí byla pouze jedna osoba, tedy stěžovatelka, čímž bude respektováno přání, dnes již zemřelé, matky nezletilé. Přechodná potřeba druhého poručníka, tedy bývalého manžela stěžovatelky, již zcela pominula. Obecné soudy obou stupňů tak porušily její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod tím, že nerozhodovaly v souladu s ustanoveními §120, §132 a §154 OSŘ.
Z připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Jindřichově Hradci zamítl návrh, kterým stěžovatelka požadovala, aby bývalí manželé Ing. D. F. a Ing. K. F. byli zproštěni poručenství k nezl. Evě M. a výlučnou poručnicí byla ustanovena Ing. D. F., případně Ing. K. F. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že základním kritériem je zájem dítěte. I když oba poručníci mají po rozvodu problémy ve vzájemné komunikaci, jsou oba k dítěti citově vázáni a dítě je rovněž k oběma citově vázáno. Je tedy zájmem dítěte, aby stav, který předtím vyvolala rovněž stěžovatelka, zůstal zachován.
Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Doplnil dokazování řadou dalších důkazů a dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl správně. Poukázal na ustanovení §82 odst. 3 a §81 zákona o rodině s tím, že v případě, kdy byli poručníci (jako manželé) rozvedeni, se soud musí zabývat otázkou, zda je v zájmu poručence, aby funkci poručníků vykonávali nadále rozvedení poručníci. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně tuto otázku posoudil správně. Z dokazování totiž vyplynulo, že i když jsou mezi poručníky, jako bývalými manžely, rozpory, poručník Ing. F. nijak nezasahuje do činnosti stěžovatelky, jako druhé poručnice, a jeho zájem směřuje pouze k tomu, aby se mohl i nadále s poručenkou stýkat. V řízení nebylo zjištěno, že by jeho vliv na nezletilou byl negativní, nebo že by poručenství vykonával v rozporu s jejími zájmy. Je tedy v zájmu nezletilé, aby vazby mezi ní a poručníkem nebyly zpřetrhány. Ani stěžovatelka v řízení neuvedla žádné zásadní důvody, pro které by její bývalý manžel měl být poručenství zbaven.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry obecných soudů a prosazuje svůj názor, který jediný považuje za správný. Ze všech skutečností, zjištěných v průběhu řízení, vybírá jen ty skutečnosti, které podporují její náhled na věc, a zcela ignoruje nebo popírá ostatní skutečnosti.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. Po přezkumu ústavnosti řízení před obecnými soudy a napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy, po provedení rozsáhlého dokazování, správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho právní závěry, které náležitě odůvodnily. Podrobně se zabývaly všemi argumenty stěžovatelky a přesvědčivě se s nimi vypořádaly. Pokud obecné soudy rozhodly způsobem, s nímž stěžovatelka nesouhlasí, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Postoj stěžovatelky ve věci, stejně jako její ústavní stížnost, je tak v podstatě jen reakcí na nezdar a rozvod jejího manželství.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto. mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu