ECLI:CZ:US:2010:1.US.1872.10.1
sp. zn. I. ÚS 1872/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. července 2010 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. N., zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, se sídlem Kotlářská 51a, 602 00 Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 8 Cmo 224/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí vrchního soudu, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základních práv garantovaných v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 8 Cmo 224/2009 bylo jako věcně správné potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2009 sp. zn. 42 Cm 237/2007, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů družstva konaného dne 27. 10. 2007.
Stěžovatel porušení svých ústavně zaručených práv spatřoval v nesprávném procesním postupu soudů, které se ve svých rozhodnutích dostatečně nevypořádaly s námitkami a argumenty stěžovatele ohledně neplatnosti usnesení shromáždění delegátů družstva a svá rozhodnutí dostatečně neodůvodnily.
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy svévolně neaplikovaly podústavní právo (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 321/03, Sb. n. u., sv. 33, str. 371, 374-375).
Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy dospěly k závěru, který lze ústavně právně akceptovat. V rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele, když obecné soudy, v souladu s procesními předpisy, dospěly k závěru o nedůvodnosti stěžovatelova návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů družstva konaného dne 27. 10. 2007, přičemž stěžovatel ústavněprávně irelevantně opakuje svá skutková tvrzení; námitka porušení jeho základních práv (čl. 36 a 38 Listiny) přitom není konkrétně podložena. Navíc po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím Ústavní soud konstatuje, že rozhodnutí krajského soudu je dostatečně vyargumentováno, rozhodnutí vrchního soudu pak přesvědčivě a ústavně konformně odpovídá na všechny námitky stěžovatele. Obecné soudy ústavně přijatelně, na základě provedeného dokazování, zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, a proto Ústavní soud nevidí důvod k zásahu.
Ústavní stížnost je procesní prostředek, jehož účelem je jen ochrana základních práv (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu), a protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatele neshledal, bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. července 2010
Ivana Janů
předsedkyně senátu