ECLI:CZ:US:2010:1.US.1984.10.1
sp. zn. I. ÚS 1984/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. července 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Oldřichem Ševčíkem, advokátem se sídlem Rooseveltova 9, 602 00 Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2010 sp. zn. 5 To 33/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 7. 2010 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť má za to, že jím došlo k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy České republiky.
Z obsahu ústavní stížnosti, jakož i z připojených příloh vyplývá, že napadeným usnesením bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2010 č. j. 37 T 5/99-2429 a bylo mu uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.
Ze shora uvedeného je patrno, že ve věci stěžovatele bude před obecnými soudy pokračovat řízení, jehož výsledek Ústavní soud není oprávněn předjímat a možné porušení základních práv je tak napravitelné samotným obecnými soudy. Podání ústavní stížnosti je proto předčasné a pokud by o ní Ústavní soud rozhodoval, nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti vysvětlený shora.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 2010
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj