ECLI:CZ:US:2010:1.US.2137.10.1
sp. zn. I. ÚS 2137/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. července 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem Bezděkovská 53, Strakonice, proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2010 sp. zn. 6 Co 891/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Shora uvedené rozhodnutí napadl stěžovatel ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. 7. 2010, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 23. 7. 2010.
Krajský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání stžěovatele podle §218 písm. c) o. s. ř., neboť směřovalo proti rozhodnutí proti němuž není odvolání přípustné. Podle §202 odst. 2 o. s. ř. není totiž odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. V daném případě bylo rozhodnuto soudem I. stupně (rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 17. 2. 2010 sp. zn. 9 C 192/2009) o peněžitém plnění ve výši 3 000 Kč.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Z uvedeného je zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla zachována, neboť tato počala běžet dnem po doručení rozsudku soudu I. stupně, a je tedy zcela zřejmé, že již dávno uplynula. Stěžovatel sice podal odvolání, ke kterému však nebyl oprávněn, jinými slovy tento procesní prostředek neměl ve skutečnosti k dispozici. Pokud tedy ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě až dne 22. 7. 2010, stalo se tak zjevně po uplynutí zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti.
Rozhodnutím odvolacího soudu o odvolání 2. žalovaného byl sice zvrácen právní názor soudu I. stupně a stěžovatel tak může cítit jistou křivdu zůstal-li rozsudek nedotčen ve vtahu k němu, to však nic nemění na již zmíněném konstatování, že procesní prostředek v podobě odvolání k dispozici neměl. Teoreticky se tedy mohl domáhat ochrany svých práv skrze ústavní stížnost, avšak vzhledem k výši jeho nároků je otázkou, zda by ji Ústavní soud nezohlednil a neposoudil věc jako bagatelní.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítl jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání (§43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2010
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj