ECLI:CZ:US:2010:1.US.2821.09.1
sp. zn. I. ÚS 2821/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. O., zastoupeného Mgr. Martinem Elgerem, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 30, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 0 Nt 6535/2009, usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, ze dne 5. 8. 2009, čj. ORIV-26990-67/TČ-2008-12, popřípadě i proti postupu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Místní oddělení Podolí, spočívajícím v nevyhovění žádosti o prominutí pořádkové pokuty uložené jejím usnesením ze dne 5. 8. 2009, čj. ORIV-26990-67/TČ-2008-12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doplněnou v souladu s výzvou Ústavního soudu, Ing. J. O. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu IV (dále též "odvolací soud") a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV (dále též "policejní orgán"), pro porušení práva na spravedlivý proces a obhajobu v trestním řízení. Rovněž navrhl, aby Ústavní soud přikázal policejnímu orgánu, aby prominul stěžovateli uloženou pořádkovou pokutu.
Stěžovatel současně požádal, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Shora označeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu, kterým mu byla, podle §66 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), uložena pořádková pokuta ve výši 5.000,- Kč, neboť se bez omluvy nedostavil k výslechu, k němuž byl řádně předvolán a poučen o následcích nedostavení se. To za situace, kdy již v minulosti se v této trestní věci opakovaně na písemná předvolání nedostavil a muselo být po jeho osobě vyhlášeno celostátní pátrání. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatel je podezřelý ze spáchání trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ") a policejní orgán provádí v této trestní věci šetření. Dne 23. 7. 2009, po provedení rekognice, stěžovatel odmítl vypovídat z důvodu zajištění si právního zástupce. Policejní orgán mu vyhověl a výslech odložil na 4. srpen 2009. Současně stěžovatele na zmíněný den předvolal a poučil o následcích nedostavení se. Stěžovatel, ač předvolání osobně převzal, se k provedení uvedeného úkonu nedostavil a policejní orgán mu udělil zmíněnou pořádkovou pokutu. K použití tohoto nástroje přistoupil policejní orgán až poté, co se vícekrát, po delší dobu, pokoušel zajistit účast stěžovatele u úkonů trestního řízení. Jeho účast byla zajištěna až vyhlášeným pátráním.
Odvolací soud poukázal na zjevnou tendenci stěžovatele vyhýbat se úkonům policejního orgánu (např. nemožností kontaktu, tendenčními omluvami, tvrzením o nutnosti právního zastoupení, bez něhož se nehodlal podrobit úkonům policie apod.), i přes obecnou povinnost každého občana dostavit se na předvolání. Vzhledem k tomu dospěl k závěru, že napadené usnesení policejního orgánu je věcně i formálně správné. Z odůvodnění rovněž vyplývá, že stěžovatel sice tvrdil, že se z provedení úkonu omluvil doporučeným dopisem ze dne 31. 7. 2009, ale jak sám uvedl, dopis odeslal až den po plánovaném úkonu, tj. 5. 8. 2009.
Stěžovatel popsal průběh řízení s tím, že pořádková pokuta mu byla udělena, neboť se dne 4. 8. 2009 nedostavil k plánovanému úkonu, k němuž byl předvolán dne 23. 7. 2009. Důvodem, proč se nedostavil, byla skutečnost, že měl zájem vyhledat právní pomoc, jak o tom informoval policejní orgán dne 23. 7. 2009. Advokáta se mu nepodařilo zajistit. Proto se k úkonu nedostavil a poslal písemnou omluvu datovanou dne 30. 7. 2009. Následné usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele bylo usnesením státního zastupitelství zrušeno a věc překvalifikována jako přestupek. Žádosti stěžovatele o prominutí uložené pořádkové lhůty nebylo vyhověno. Podle stěžovatele tak policejní orgán věc uspěchal, nedal mu dostatečný prostor k obstarání obhájce, nezohlednil jeho omluvu a nepřiměřeně reagoval uložením pořádkové pokuty. Rovněž jednal nepřiměřeně tvrdě, když bez zohlednění rozhodných okolností nevyhověl jeho žádosti o prominutí uložené pokuty.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Ústavní stížnost stěžovatele naprosto postrádá ústavněprávní rozměr. Stěžovatel své argumenty opírá pouze o svou subjektivně chápanou představu o tom, jak podle něj měly orgány činné v trestním řízení postupovat. Ty však, podle zjištění Ústavního soudu, konaly odpovídajícím způsobem v rámci svých kompetencí, s přihlédnutím k charakteru řešené věci a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Jak správně uvedl odvolací soud, bylo primární povinností stěžovatele dostavit se k úkonu, k němuž byl předvolán. Skutečnost, že si žádného obhájce nezajistil, nemohla být důvodem pro nedostavení se bez omluvy k úkonu, k němuž byl řádně předvolán a poučen o následcích nedostavení se. Tvrzení o zaslání omluvy a její nerespektování policejním orgánem je poněkud zavádějící. Stěžovatel sice omluvu datoval dnem 30. 7. 2009, ale fakticky ji odeslal až 5. 8. 2009, jak sám uvedl, tedy až den po plánovaném úkonu. S přihlédnutím k jeho předchozí snaze úkonům tohoto trestního řízení se vyhnout (viz opakované neúspěšné pokusy o předvolání a zajištění jeho účasti ústící až k vyhlášení pátrání) nelze považovat uloženou pořádkovou pokutu za postup jsoucí v rozporu s ústavně zaručeným právem stěžovatele na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Ústavní soud je přesvědčen, že policejní orgán využil institut pořádkové pokuty teprve v situaci, kdy mírnější prostředky selhaly. Navíc, pořádková pokuta byla uložena v nejnižší možné míře, respektovala tak majetkové poměry stěžovatele a obě napadená rozhodnutí jsou srozumitelně a logicky odůvodněna. Za takové situace Ústavní soud nemá důvod do činnosti orgánů činných v trestním řízení jakkoli zasahovat či je dokonce nahrazovat, neboť zjištěné okolnosti případu dostatečně naplňují podmínky pro postup podle §66 odst. 1 TrŘ.
Skutečnost, že věc byla následně, z důvodu nedostatku materiální stránky, posouzena jako přestupek, je pro udělení pořádkové pokuty bezpředmětná. Nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv v nevyhovění žádosti o prominutí pokuty, která byla uložena v souladu se zákonem, dostatečně a odpovídajícím způsobem odůvodněna a přezkoumána i nezávislým soudem, čímž bylo zajištěno i právo stěžovatele na spravedlivý proces.
Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená totiž, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl možnost uplatnit v řízení u příslušných orgánů veřejné moci (odvolacího soudu) všechny procesní prostředky k ochraně svého práva a této možnosti využil. Skutečnost, že orgány veřejné moci svá rozhodnutí opřely o právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá samo o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
Pro úplnost je vhodné doplnit, že policejní orgán svým postupem respektoval i právo stěžovatele na právní pomoc a obhajobu, neboť na základě jeho žádosti ze dne 23. 7. 2009 odložil plánované procesní úkony na pozdější termín (4. 8. 2009) a poskytl mu tak lhůtu (minimálně 13 dnů) k zajištění advokáta.
Ústavní soud respektuje princip dělby moci, na němž je založen ústavní systém České republiky, a při své činnosti se musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a kompetence, tj. zejména Ústavou České republiky a zákonem o Ústavním soudu. Může tedy vydat pouze takové rozhodnutí, ke kterému je oprávněn a nesmí svoji pravomoc překračovat. Proto odmítl ústavní stížnost i v té části, v níž stěžovatel žádal, aby Ústavní soud přikázal policejnímu orgánu, aby prominul stěžovateli uloženou pořádkovou pokutu. Jedná se totiž o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl podle §43 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a jako návrh zjevně neopodstatněný.
Pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebyly shledány věcné ani zákonné důvody (§79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu