ECLI:CZ:US:2010:1.US.2823.09.1
sp. zn. I. ÚS 2823/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. Z., zastoupený JUDr. Josefem Prachovským, advokátem v Třinci, Staré Město, 1. máje 398, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Co 617/2009-367 ze dne 24. července 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Co 617/2009-367 ze dne 24. července 2009, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 47 D 255/2001-357 ze dne 30. března 2009, jímž bylo rozhodováno v dědickém řízení po zůstaviteli - otci stěžovatele. Napadeným rozhodnutím prý bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti označenému rozhodnutí odvolacího soudu podal i dovolání.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení §72 odst. 3 je takovým prostředkem řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatnění je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv. Subsidiarita ústavní stížnosti se odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska vzal Ústavní soud v úvahu při aplikaci a interpretaci jednotlivých institutů zákona o Ústavním soudu v projednávaném případě.
V předmětné věci podle sdělení samotného stěžovatele i podle sdělení Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 47 D 255/2001 ze dne 30. 12. 2009 bylo souběžně s ústavní stížností podáno proti témuž (napadenému) usnesení Krajského soudu v Ostravě i dovolání jako mimořádný procesní prostředek. Z dovolání vyplývá, že stěžovatel jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť uvádí, že "jde o otázku zásadního právního významu". V takovém případě je mu zachováno právo na podání ústavní stížnosti i tehdy, jestliže dovolací soud odmítne dovolání s odůvodněním, že se v dané věci nejednalo o rozhodnutí odvolacího soudu zásadního právního významu. Zachování lhůty k podání ústavní stížnosti vyplývá z ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, podle něhož byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Je tedy zřejmé, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. února 2010
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj