ECLI:CZ:US:2010:1.US.3296.09.1
sp. zn. I. ÚS 3296/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem Plzeň, Náměstí republiky 2, proti správnímu rozhodnutí Obecního úřadu Druztová, sp. zn. 453/09, ze dne 24. 11. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 20. 12. 2009, stěžovatel napadl shora označené správní rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo, aby obnovil obecné užívání veřejně přístupných účelových komunikací, odstranil na nich umístěné překážky a zdržel se jakéhokoliv dalšího znemožňování či omezování jejich obecného užívání. Navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by Obecnímu úřadu Drutzová zakázal vydávat jakákoli správní rozhodnutí ve věci pozemků stěžovatele a projednal jeho ústavní stížnost mimo pořadí, neboť podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy.
Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě však k takovému závěru nedospěl.
Ústavní stížnost je, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, které jednotlivým subjektům slouží k ochraně jejich práv, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto rámci zejména soudů. Ústavní soud ve vztahu k nim nastupuje jako poslední možný prostředek - v případě selhání všech ostatních.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 tohoto zákona); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 citovaného zákona). Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Z rozhodnutí Obecního úřadu Druztová, sp. zn. 453/09, ze dne 24. 11. 2009, vyplývá, že se jedná o předběžné opatření, vydané v řízení o odstranění nepovolených překážek z veřejně přístupných účelových komunikací, proti kterému lze podat odvolání ke Krajskému úřadu Plzeňského kraje. Jak sám v ústavní stížnosti uvedl, zmíněné správní rozhodnutí Obecního úřadu Druztová napadl stěžovatel odvoláním. Podal tedy ústavní stížnost proti správnímu rozhodnutí za situace, kdy o jeho odvolání proti tomuto rozhodnutí nebylo dosud rozhodnuto. Brojí tak proti rozhodnutí, které není konečným rozhodnutím v dané věci. Proto je jeho ústavní stížnost nepřípustná, s ohledem na shora již zmíněnou zásadu subsidiarity.
Ústavní soud neshledal v posuzované věci žádné rysy, přesahující vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Při posuzování podmínek aplikace tohoto ustanovení přihlíží totiž ke kriteriím stanoveným ve své judikatuře, v níž vyložil, že tuto výjimku z obecného pravidla přípustnosti ústavní stížnosti je třeba vykládat restriktivním způsobem. Stěžovatelův případ požadavky zmíněného ustanovení zákona o Ústavním soudu nenaplnil. Jedná se o dlouholetý majetkový spor, týkající se pozemků stěžovatele, v němž je nutno nejprve vyčerpat všechny dostupné právní kroky a na Ústavní soud se lze obrátit teprve po jejich vyčerpání.
Na základě výše uvedených skutečností nezbylo než aby soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. a), resp. §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítnul.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2010
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu