ECLI:CZ:US:2010:1.US.448.10.1
sp. zn. I. ÚS 448/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Telenákup Česká republika, s. r. o., se sídlem U nákladového nádraží 3146, Praha 3, zastoupeným JUDr. Jakubem Vozábem, advokátem se sídlem na Pankráci 11/449, Praha 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Ca 196/2007-191 ze dne 10. 12. 2009, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 30/2009-166 ze dne 13. 8. 2009, proti rozhodnutí Předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. O-146810 ze dne 29. 5. 2007 a proti rozhodnutí Předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. O-146810 ze dne 25. 6. 2007, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení §96 odst. 1 a §97 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí správního orgánu (v řízení o návrhu na neplatnost ochranné známky vedlejšího účastníka) a správních soudů, neboť jimi mělo být porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně navrhl zrušit ustanovení §96 odst. 1 a §97 odst. 2 správního řádu jako protiústavní.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínek daných jeho ustanovením §75 odst. 1.
Za dané procesní situace nezbývá než konstatovat, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická osoba nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Podle §75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V daném případě je zjevné, že předmětné řízení nebylo dosud ukončeno, neboť shora uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze bylo zrušeno napadené rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 25. 6. 2007, č. j. O-146810, a věc byla vrácena žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví k dalšímu řízení. Proti tomuto zrušujícímu rozsudku městského soudu byla podána Úřadem průmyslového vlastnictví kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, o které nebylo dosud rozhodnuto. To stěžovatel výslovně uvedl v ústavní stížnosti a potvrdil to i Městský soud v Praze. Stěžovateli je tedy otevřena možnost v plné míře svá práva uplatnit. Ústavní stížnost byla proto podána předčasně, jelikož stěžovatel nevyčerpal, a v době podání ústavní stížnosti ani nemohl vyčerpat, všechny procesní prostředky poskytnuté zákonem k ochraně jeho práv. Teprve v okamžiku, až bude řízení definitivně ukončeno, by se Ústavní soud mohl, s ohledem na zásadu subsidiarity, ústavní stížností zabývat meritorně.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout (srov. obdobně ustálenou judikaturu Ústavního soudu, např. usnesení sp. zn. II. 976/08, I. ÚS 86/06, II. ÚS 451/08).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2010
Vojen Guttler v. r.
soudce zpravodaj