ECLI:CZ:US:2010:1.US.729.10.1
sp. zn. I. ÚS 729/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného JUDr. Klárou Slámovou, advokátkou, se sídlem Urbánkova 3360, 143 00 Praha 4, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2004, č. j. 2 T 6/2004-374, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 8 To 94/2004, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 6 Tdo 90/2005, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 3. 2010, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 8. 6. 2004, č. j. 2 T 6/2004-374 (dále jen "rozsudek"), kterým byl uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon") a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let. Rovněž napadl usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 8 To 94/2004 (dále jen "usnesení vrchního soudu"), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 6 Tdo 90/2005 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"), který bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení vrchního soudu.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní stížnost byla podána po lhůtě.
Ustanovení §72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví následující: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo." Tyto lhůty jsou propadné a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, stížnost bez jednání odmítne.
Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 11. 3. 2010. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že usnesení dovolacího soudu mu bylo doručeno až dne 15. 1. 2010. Z dodejky založené ve spisu krajského soudu sp. zn. 2 T 6/2004 (dále jen "spis krajského soudu"), který si Ústavní soud vyžádal, však vyplývá, že usnesení Nejvyššího soudu bylo stěžovateli doručeno již dne 21. 3. 2005. Ústavní soud dále ze spisu krajského zjistil, že stěžovatel žádostí doručenou krajskému soudu dne 21. 12. 2009 požádal o zaslání usnesení Nejvyššího soudu s tím, že obálka, ve které mu toto rozhodnutí mělo být v roce 2005 doručeno, jej ve skutečnosti, zřejmě nedopatřením, neobsahovala. Krajský soud k této žádosti předmětné rozhodnutí stěžovateli opětovně zaslal, přičemž stěžovatel zásilku převzal dne 15. 1. 2010. Na této skutečnosti stěžovatel zjevně zakládá své přesvědčení o včasnosti podání ústavní stížnosti. Ústavní soud jej však nesdílí. Nutno vycházet ze skutečnosti, že doručení předmětného usnesení stěžovateli dne 21. 3. 2005 je, jak již bylo uvedeno, řádně doloženo příslušnou dodejkou, a to tím spíše pak za situace, kdy stěžovatel se svým tvrzením o tom, že jej ve skutečnosti neobdržel, přichází až po několika letech. Nadto další dodejka dokládá, že toto usnesení bylo dne 21. 3. 2005 doručeno taktéž stěžovatelovu obhájci JUDr. Františku Derikovi a obhajoba se s ním tedy v každém případě možnost seznámit již v roce 2005 měla.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. září 2010
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj