ECLI:CZ:US:2010:2.US.1028.10.1
sp. zn. II. ÚS 1028/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem, se sídlem Uruguayská 178/5, 120 00 Praha 2, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2010, č. j. UL 23/2010-4, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel svou ústavní stížností napadá v záhlaví označené rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení práv zaručovaných články 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i k porušení čl. 90 Ústavy České republiky.
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. února 2010, č. j. UL 23/2010-4, zamítl návrh žalobce (stěžovatele) na určení lhůty k nařízení jednání podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 132/99. Městský soud v Praze posuzoval návrh žalobce v situaci, kdy bylo řízení přerušeno, což byl současně důvod pro zamítnutí návrhu, neboť, jak uvedl Městský soud v Praze, v situaci přerušení řízení, nemůže být procesnímu soudu uložena lhůta k nařízení jednání, a to přesto, že rozhodnutí o přerušení řízení není s ohledem na rekonstrukci spisu v procesním spise založeno a není tedy ani známo, z jakého důvodu bylo řízení přerušeno. Městský soud v Praze tak vycházel pouze z informací ze soudního rejstříku. Městský soud v Praze zároveň vyslovil, že je na žalobci, aby v řízení navrhl pokračování a vyčkal rozhodnutí o tomto návrhu.
II.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, jehož součástí je i právo na vyřízení věci bez zbytečných průtahů. Nejprve popisuje dosavadní průběh řízení, které započalo v roce 1996 (meritorně se jedná o spor s Ochranným svazem autorským o autorské honoráře) a dokumentuje průtahy v řízení. Stěžovatel považuje na nepřípustné, aby byl zamítnut návrh na určení lhůty odkazem na rozhodnutí o přerušení řízení, které on sám ani jeho právní zástupce nikdy neobdržel. K přerušení přitom mělo dojít již v roce 2001. Zdůraznil, že postup Městského soudu v Praze, který ohledně přerušení řízení vycházel pouze z informací v neveřejném rejstříku, popírá ústavní garance spravedlivého procesu.
III.
4. Ústavní soud si pro náležité posouzení věci vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 6 příslušný (rekonstruovaný) spis, jakož i další související podklady (např. výpis ze soudního rejstříku), a dále vyjádření Městského soudu v Praze k podané ústavní stížnosti. Z vyjádření však nevyplynula žádná nová skutečnost; Městský soud v Praze pouze zopakoval důvody, které jej vedly k zamítnutí návrhu na nařízení jednání, a proto jej Ústavní soud ani nezasílal stěžovateli k případné replice.
IV.
5. Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
6. V posuzované věci, jakkoliv se nejen z obsahu ústavní stížnosti, ale i z obsahu napadeného rozhodnutí a ze zaslaného rekonstruovaného procesního spisu podává, že úkony provedené Obvodním soudem pro Prahu 6 v dané věci naprosto neodpovídají délce trvání řízení a celkové okolnosti věci jsou více než podivné (počínaje ztrátou spisu, přes nedoručení rozhodnutí a průtahy v řízení konče), nelze ústavní stížnosti vyhovět. Podle přesvědčení Ústavního soudu samotným napadeným rozhodnutím, jehož zrušení stěžovatel navrhuje, k zásahu do práv, jichž se stěžovatel dovolává, nedošlo. Městský soud v Praze, který část svých zjištění, z nichž při vydání napadeného rozhodnutí vycházel, činil z příslušného soudního rejstříku (přitom záznamy v rejstříku jsou mimo jiné ve smyslu §200a instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001 - Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, podkladem pro provádění rekonstrukce spisu), v odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumatelným způsobem a logicky vysvětlil, z jakého důvodu nebylo možno návrhu stěžovatele na určení lhůty, podanému s odvoláním na §174a zákona o soudech a soudcích, vyhovět. Naznačil přitom, že stěžovatel sám, svým vlastním úkonem - návrhem na pokračování v řízení, může překážku, pro kterou nebylo možno lhůtu k nařízení jednání určit, odstranit. Na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které Ústavní soud považuje za ústavně konformní, lze tak odkázat. Dodat lze, že pokud stěžovateli skutečně rozhodnutí o přerušení řízení doručeno nikdy řádně nebylo a podle zákona pro takový postup podmínky dány nebyly, měl by soud toto pochybení doručením uvedeného rozhodnutí napravit, a dále, samotný návrh na určení lhůty k nařízení jednání logicky považovat za návrh na pokračování v řízení a o tomto rozhodnout. K stěžovatelovu zpochybňování pravosti záznamů v rejstříku je pak třeba uvést, že sám žádný konkrétní důkaz svědčící o nezákonné manipulaci se spisem neoznačil.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu