ECLI:CZ:US:2010:2.US.1393.10.1
sp. zn. II. ÚS 1393/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky J. D., advokátem nezastoupené, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 2. 2010, č. j. 29 Cdo 3439/2009-193, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 50 Cm 134/2007-105, a platebnímu rozkazu vydanému Krajským soudem v Brně, sp. zn. 4 Ro 1035/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním označeným jako ústavní stížnost se stěžovatelka, zastoupena obecným zmocněncem, domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů vydaných ve sporu o peněžité plnění, neboť je toho názoru, že jimi byla porušena její ústavním pořádkem zaručená základní práva.
Podání však neodpovídalo požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), které jsou na ústavní stížnost kladeny. Stěžovatelka především nepodala návrh prostřednictvím advokáta a Ústavnímu soudu nedoložila, že by ji v řízení advokát zastupoval, jak to bezpodmínečně vyžaduje ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Soudce zpravodaj proto stěžovatelku vyzval dopisem ze dne 20. května 2010 k odstranění uvedeného nedostatku ve stanovené třicetidenní lhůtě, s tím, že zastoupení obecným zmocněncem v tomto řízení k naplnění litery zákona nepostačuje. Zároveň ji poučil o následcích nesplnění této výzvy. Součástí výzvy byl též stručný přehled nezbytných náležitostí ústavní stížnosti, jakož i poučení o možnosti žádat Českou advokátní komoru o určení advokáta k poskytnutí právní služby, a to včetně kontaktu na ni.
Předmětnou výzvu, jak vyplývá z údajů na doručence, převzala stěžovatelka dne 26. května 2010, poslední den lhůty tak připadl na pátek 25. června 2010 (§63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením §57 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu). Stěžovatelka na výzvu sice reagovala dopisem doručeným soudu dne 24. 6. 2010, nápravu uvedeného formálního nedostatku svého návrhu jím ale nezajistila. K této skutečnosti zde pouze uvedla, že na zaplacení právního zástupce nemá peníze, a proto nemůže výzvě vyhovět a podmínky zákona o Ústavním soudu splnit.
Vytčený nedostatek tedy stěžovatelka neodstranila a i v den rozhodování o návrhu soudcem zpravodajem stav absence zastoupení advokátem trval. Poskytnutá lhůta tak uplynula marně, a soudce zpravodaj byl nucen postupovat ve smyslu shora zmíněného poučení.
Soudce zpravodaj tedy s ohledem na uvedené návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. července 2010
Jiří Nykodým
soudce zpravodaj