ECLI:CZ:US:2010:2.US.1453.10.1
sp. zn. II. ÚS 1453/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Jiřího Nykodýma a Stanislava Balíka v právní věci stěžovatelky JUDr. M. C., zastoupené JUDr. Jiřím Herczegem, Ph.D., advokátem se sídlem Velehradská 18, Praha 3, o ústavní stížnosti proti postupu společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., se sídlem Vinohradská 167, Praha 10, IČ: 25788001, a o návrhu na zrušení §97 odst. 3 a 4 zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, zrušení vyhlášky č. 485/2005 Sb., o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání, a zrušení §88a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a o návrhu na vydání předběžného opatření, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 5. 2010, se stěžovatelka domáhala vydání nálezu, jímž by Ústavní soud vyslovil, že postupem společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., byla porušena její základní práva garantovaná čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 10 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Protiústavního zásahu se má uvedená společnost dopouštět tím, že uchovává údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu vztahující se k telefonnímu číslu 777 975 029.
Stěžovatelka současně podala návrh na zrušení §97 odst. 3 a 4 zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon
o elektronických komunikacích"), návrh na zrušení vyhlášky č. 485/2005 Sb., o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání (dále jen "vyhláška č. 485/2005 Sb."), a návrh na zrušení §88a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Stěžovatelka má za to, že právní úprava uchovávání telekomunikačních údajů a jejich následné vyžádání a využití v trestním řízení není v souladu s čl. 10, čl. 13 Listiny a čl. 8 Úmluvy. V zavedení zákonné povinnosti preventivně uchovávat provozní a lokalizační údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu, službách elektronických komunikací a internetových službách spatřuje stěžovatelka citelný zásah do soukromí uživatelů telekomunikačních služeb. Protiústavnost právní úpravy tkví podle stěžovatelky především v nenaplnění kritéria nezbytnosti. Shromažďování a uchovávání dat uskutečněného telefonního či jiného telekomunikačního provozu se stalo nástrojem pro odhalování běžné kriminality, zatímco účelem napadenou právní úpravou provedené směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/24/ES, o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES, je využití dat orgány veřejné moci pro účely vyšetřování, odhalování a stíhání pouze závažných trestných činů. Stěžovatelka dále poukazuje na rozpor napadené právní úpravy se zásadou presumpce neviny, jsou-li telekomunikační data uchovávána preventivně a bez existence konkrétního podezření z ohrožení nebo porušení chráněných zájmů, a na neexistenci systému dostatečných záruk pro kontrolu, zda orgány veřejné moci vyžadují uchovávané informace vždy jen v legitimním zájmu a na základě zákona. Shora uvedenou argumentaci přitom stěžovatelka opírá o rozsudek Spolkového ústavního soudu sp. zn. 1BvR 256/08, 1 BvR 263/08, 1 BvR 586/08 ze dne 2. 3. 2010, jenž zrušil jako neústavní německé právní předpisy implementující již citovanou směrnici.
K ústavní stížnosti stěžovatelka připojila též návrh, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, na základě kterého budou moci být k žádosti orgánů činných v trestním řízení poskytnuty údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu pouze pro trestné činy uvedené v §88 odst. 1 trestního řádu, tedy za podmínek a pro trestné činy, pro které je možno nařídit odposlech a záznam o telekomunikačním provozu.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Při výkonu svých kompetencí musí i tento soud respektovat jeden ze základních principů právního státu zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překračovat.
Pravomoci Ústavního soudu vyvěrající v rovině ústavní z čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky jsou v případě ústavní stížnosti konkretizovány v ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Z těchto ustanovení vyplývá, že ústavní stížnost může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Veřejnou mocí se přitom, v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 75/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 2, str. 201).
Je nepochybné, že společnost Vodafone Czech Republic, a. s., není a nemůže být orgánem veřejné moci ve smyslu této definice, ale naopak, je právnickou osobou soukromého práva. Domáhá-li se tedy stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti vyslovení protiústavnosti postupu společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., jedná se o návrh zcela zjevně jdoucí nad rámec pravomocí Ústavního soudu.
Za daných okolností Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost stěžovatelky v této části odmítnout podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Výsledek řízení o ústavní stížnosti předznamenává (negativně) - z povahy věci - i osud dalších návrhů stěžovatelky, jmenovitě návrhu na vydání předběžného opatření (§80 zákona o Ústavním soudu) a návrhu na zrušení §97 odst. 3 a 4 zákona o elektronických komunikacích, vyhlášky č. 485/2005 Sb. a ustanovení §88a trestního řádu, jež musí být, coby návrhy závislé, odmítnuty rovněž [§43 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu